Malí filosofové

V Geckulčině časopise "Pomme d'Api", který publikuje historky o Malém hnědém méďovi a Samsamovi, je rubrika "Malí filosofové" a také rubrika rozvíjející na otázku zaslanou malými čtenáři. Proč prší? Proč si myjeme ruce? Donedávna ona rubrika Geckulku zajímala hlavně proto, že v ní konverzuje kočička, pejsek, prasátko a vlk, který často dělá hlouposti. Poslední dobou ale občas Geckulku na rubriku odkazuju, protože pokládá přesně stejné otázky jako malí filosofové. Proč nám tečou slzy, maminko?

Je to již nějakou dobu, co si Geckulka povšimla pána, který spí v Manosque na ulici v centru města. Proč spí ten pán na ulici? Protože nemá domeček. A proč nemá domeček? 

Příležitost pro maminku vysvětlit čtyřletému dítěti, proč někteří lidé nemají domeček.

Pán z centra na čas zmizel a s jarem se zase vrátil na obvyklé místo. Dneska jsme kolem jeli autem a Geckulka zvolal: "Koukejte, pán, co nemá domeček!" "Co nemá domeček?", opakoval Zrníček. "Kdo? Ten pán, co ho to bolí?" Pozorný čtenář ví, že pán, co ho to bolí, je Ježíš na krucifixu a že děti v tuto chvíli velmi zajímá. "Ne," řekla Geckulka: "ne pán, co ho to bolí. Pán, co nemá domeček!" "Nemá domeček?", zakroutil hlavou skoro tříletý Zrníček: "A pak půjde domů?", zeptal se nakonec s podobnou úzkostí, jakou se dotazoval na krucifix. "Ne, nepůjde, nemá domeček!", vysvětlovala Geckulka, ale Zrníčkovi to nešlo do hlavy, že někdo může nemít domeček, a začali se hádat. Vysvětlila jsem, že Geckulka má pravdu a Geckulka na vysvětlenou dodala: "A když prší tak....". Nachvíli zaváhala, a pak se rozzářila radostí nad řešením: "Tak jde do pekárny!" 

Napadlo mě, že děti nejen, že nedělají rozdíl mezi tím, kdo je černý a kdo je bílý, kdo je muslim a kdo ateista, kdo má tatínka a kdo ho nemá, ale ani mezi tím, kdo je chudý a kdo bohatý. Chudoba pro ně cti netratí. 

Kromě toho, že doufám, že jim zůstane rovnoprávná vize společnosti, doufám, že se budou také chovat dobře k životnímu prostředí. Vysvětluju, že kytky se netrhají, že broučkové se nezašlapávají (Geckulka to nikdy nedělala, ale Zrníček je lovec) a vodou se neplýtvá. "Maminko, a kam jdou odpadky pak?", zeptala se mě Geckulka dneska ráno, když jsme cestou do školy vyhazovaly odpad. Pustila jsem se do výkladu o skládkách a celé jsem to popletla, že se odpadky zakopávají, což ve Francii vůbec není pravda. A pak jsem se pustila do lekce ekologie: ale musíme dávat pozor, nevyhazovat toho moc, protože by se to do té země všechno nevešlo, tak Geckulko, jak dobře víš máme doma ještě jeden odpad, kam házíme lahve a papíry! Geckulka kývala a podivovala se, jak se z těch lahví dají pak dělat svetry a z papíru jak se zase udělá papír. "A ten svetr pak nosíme ven?" Hnána vášní pro ochranu planety a Geckulčinou pozorností jsem vysvětlila, že to ještě není všechno, že sklo také přece nedáváme do odpadu, ale že se z toho skla dělá nové sklo! "Skleničky!", jásala Geckulka: "A pak se do nich dá pivo!" řekla. Usmála jsem se. "Nebo víno!", jásala Geckulka a vzhledem k tomu, že jsem byly na cestě do školy, začala jsem si říkat, že než tam dojdeme, bude nutné změnit téma. "Červené víno," trpělivě vyjmenovávala Geckulka: "nebo Pastis..." No což, alespoň pijeme lokálně, pomyslela jsem si. 

Geckulka pokládá otázky francouzsky a Zrníček brebentí také tak, i když oba tu a tam použijí české slovo, protože jim přišlo první na jazyk, nebo neznají francouzský ekvivalent. Já odpovídám poměrně důsledně česky. S filosofickými konverzacemi jsem ale rezignovala alespoň pro dnešek na zaznamenávání jejich hatlamatilky na blogu. Co na tom, v jakém jazyce přemýšlejí, zdá se, že otevřenost mysli jim zatím nechybí.