čtvrtek 19. července 2012

O Francouzích

Ve Francii žiju od roku 2004, a i když jsme poslední tři roky strávili v Chile - pravda, s Marseillanem Hvězdopravcem - , zapustila jsem zřejmě francouzský kořen tak hluboko, že jsem kromě českých kamarádů měla také partu francouzských, a dokonce se mi stalo, že jsem od jiných národů slýchala stížnosti na to "jací že jste vy Francouzi náfukové, co mluví pořád jen francouzsky".  Inu, kdo nikdy nesklouzl k tomu, že v přítomnosti mnoha národností promluvil jazykem, jemuž ne všichni rozumí, ať hodí kamenem, stejně jako ten, kdo při setkání s blízkým přítelem nesklouzl ke "společnému" jazyku, byť mu třeba ne všichni přítomní rozumí.

Každopádně mě ale po tolika letech v místní kultuře, kterou jsem přijala za jednu ze svých, asi překvapí, rozesměje či rozvzteklí méně věcí než příchozího imigranta. Dvě věci, které mě ale rozesmívají, překvapují a někdy i rozvzteklují pořád, jsou jednak francouzská láska ke zkratkám, a jednak místní vztah k automobilové dopravě.

Zkratky, říkáš? Ty máme v Čechách přece taky! ODS, DPH, SMS! Dobře, vážení. Řekli jste si o to sami.  Jak byste rozluštili třeba tenhle vzkaz? "Dostal jsem P a nefunguje mi BK, tak to nemůžu zaplatit, můžeš to udělat ty, PT?" A přesto, nikdo ve Francii nezaváhá - ne, že by platil, ale rozumí výborně. P (francouzsky PV) je pokuta, procès verbal, BK, neboli CB je bankovní karta, carte bancaire a PT (STP) je Prosím Tě, s'il te plaît. Na jednu stranu se dá pochopit, že jazyk, kde se "co je to?" řekne "keskse?" a píše qu'est-ce que c'est, podlehne občas potřebě ušetřit trochu času. Navíc, jazyk, který, jak se směju Hvězdopravci, nemá skoro žádná slova a všechno to musí dohnat jejich kombinacemi. Takže zatímco my máme pěkné obléct nebo obout, a to už vůbec nemluvím o oblékat  a obouvat, Francouzi mají jenom ubohoučké vzít si, a zatímco my ušetříme tedy při východu do okolního světa celé tři slabiky tím, že řekneme jdu se obout, Francouz musí celou věc vysvětlit mnohem podrobněji slovy jdu si vzít boty. Pravda, příklad trochu kulhá na tom, že Francouzi se na rozdíl od Čechů obvykle nezouvají, ale uznejte, že říkat žehličce "železo na žehlení", měchačce "dřevěná lžíce", věšáku "nosič kabátů" a praku "vrhač kamenů" je neekomické, zastaralé, netvořivé a pokud píšete i neekologické, protože podobným psaním počáráte spousty papíru. Nepochybně je to tedy ze závisti k syntetickým slovanským jazykům plných pádů a donekonečna odvozovaných dokonavých a nedokonavých sloves, že si Francouzi začali zkracovat, co mohli.

Zatímco tu ale každý ví, co je to PT, P a BK, jakmile se hnete ze svého přirozeného prostředí, jste v pasti. Při hledání práce, například, musíte nejdřív zjistit, že se zaměstnává na SDU nebo SDN. Jako psycholog můžete pak pracovat ve VS, ale musíte udělat konkurz. Pro přípravu na konkurz je třeba nastudovat všechno o VZS, hlavně ZZ. Konkurz se dělá i do VKS. Jinak můžete také pracovat v oblasti ODM, která nespadá pod VS. Všechny zkratky jsem počeštila, takže se můžete ujmout luštění.

Vážený čtenář se už jistě nediví tomu, že existují celé slovníky zkratek, aby se v tom člověk vůbec vyznal. Protože po nějaké době v určitém oboru už ani sami nevíte, co zkratky vlastně přesně znamenají a protože se z nich vlastně tedy stávájí nová slova, slovo slovník spadne jako ulité.

Francouzská láska ke zkracování se nezastaví před ničím, dokonce ani před mrtvými či svatými. Kostel Paní Marie Sněžné v Rokycanech by tedy byl prostě označen za kostel P.M. Sněžné, a byl by pokoj - schválně si všimněte v historických výkladech zkratky N.D. A na zvokonoském hřbitově cedulek A-C na některých - nutno uznat, že četných - hrobech. A - C znamená ancien combatant. Bývalý bojovník. BB.

Začala-li jsem výklad o zkratkách slovy o PV, neboli pokutě, nebylo to úplně náhodné. Dalším úsměvným momentem je vztah Francouzů k automobilové dopravě. Jestliže Francouzi mají málo slov, jen pro auto jich mají celou hrst. Je tu jednak neutrální voiture, vůz. Vznešené automobile, automobil. Úřednické vehicule, vozidlo. Slangové bagnole či caisse. Kanadské char, tank. A jistě mnoho dalších. Zkrátka, auto, to není jako železo na žehlení nebo vrhač kamenů, které nestojí ani za vlastní pojmenování. Auto je auto a prohodit se sousedy tu a tam něco o dopravní zácpě je stejně konverzační jako prohodit něco o počasí.

A když mluvíme o autech, mluvme rovnou také o četnících. Jistě si vzpomínáte na všechny ty filmy s Luis de Funesem. Postava milého trouby četníka, který ukazuje na mapě umístění radarů vlastní manželce a jehož pirátskou jízdou vrcholí celý film, tu rozhodně nevznikla náhodou. Francouzi si myslí, že lidé jezdí špatně, špatně parkují, neštítí se jezdit opilí a že je třeba tomu učinit přítrž. Také si ale myslí, že je skandální, že zrovna, když jedou oni, zodpovědní a nemající s těmi oškliváky lidmi nic společného, je to kolem cest samý radar. A přece pro nějakou tu skleničku nepůjdou pěšky! "U nás se nemůže pít, když řídíš", vykládala jsem kdysi dávno jedné Francouzce, která vyjadřovala své zděšení nad opilými řidiči: "U nás je nulová tolerance." "A jo...", politovala naši zaostalost: "A kdy se tohle u vás taky změní?"

"Musíš si nastavit na regulátoru rychlosti to, co vidíš na cedulích!", poučoval tatínek Jean, který pro radu jak správně žít nejde nikdy daleko, Hvězdopravce, když vytáhl ze schránky už asi pátou PV určenou mému drahému závodníkovi. "Já, hned jak tu ceduli vidím, nastavím si na regulátoru tu rychlost, to je jediná šance!"

Tatínkovi Jeanovi zbývá na řidičáku jeden bod, jeho auto regulátor rychlosti vůbec nemá a když jel onehdy s autem milenky Marie do Toulouse, řezal to po dálnici 160km/h, protože věděl, že body budou v nejhorším odečtené ze řidičáku jeho drahé. "To jsem si ale pěkně zařídil", pochvaloval si, než se zase rozhovor stočil k nebezpečným řidičům na úzké silnici vedoucí k jejich domu.

Kapitolou samou o sobě je samozřejmě parkování prdítek, bez nichž jejich majitel nedá ani ránu. Zvláště tady na jihu patří mezi kulturní zvyklosti považovat za zaparkované auto cokoli, čemu blikají oba postranní blinkry. Prostě parkujete zmáčknutím čudlíku. Ovšem, pouze tehdy, máte-li místní značku. Pak ale můžete klidně zastavit i vedle jedné řady již blikajících aut a dojít do trafiky pro cigarety. V Marseille je to tak běžné, že to má jasný podíl na tamních příšerných dopravních zácpách - podle posledních zpráv je Marseille druhé nejzacpanější evropské město a něco na tom bude. Radnice se tedy rozhodla na ta nejhorší místa dát kamery a posílat fotky a pokuty poštou domů. "To je ale přece jih, ne?", bránili se přistižená hříšníci.

"Copak jsme kuřata?", bránili se rozčíleně motorkáři nad návrhem, aby museli v noci povinně nosit žluté reflexní vesty.

"Máte auto tady u výjezdu z ulice?", ozvalo se ve sluchátku našeho interfonu v úterý brzy ráno.
Zase někdo zaparkoval jako debil na zakázaných místech, pomyslela jsem si. No tam, co parkuju, když nikde jinde není místo. Asi zaparkoval tak, že se nedá od nás z ulice vyjet! Hajzl! Francouzský duch se ve mě hezky mlel, a řekla jsem:
"Ne, to nejsme my."
Zdálo se mi, že mi chlapík nevěří.
"Nejsme to my, ne? Dežot je kde?", zeptala jsem se Hvězdopravce sedícího v županu u snídaně.
"Ne, to není naše, nevím, čí to je.", zopakovala jsem.
"Tak to nic, já jsem vam jen přišel říct, že jsem viděl, že tam policajti rozdávají pokuty", řekl pán a spěchal o dům dál, aby varoval další.
Inu, solidarita mezi sousedy.

Nutno uznat, že policisté rozdávají pokuty hlavně proto, že je léto a že je to v Provence samý turista. Nebo tak si alespoň vysvětluju fakt, že je to poprvé, co je vidím dávat pokuty, ačkoli je policejní stanice hned na náměstí, naproti oněm zakázaným místům zaplněným obvykle až po poslední mezírky.

A to je, milý čtenáři, pro dnešek ze Zvonokos všechno. Mějte se pěkně a užívejte si léto!

9 komentářů:

  1. Když se nezouvají, to pouštíš Hvězdopravce do postele v obuvi? :o) Doufám, že sis ho už náležitě převychovala :o) :o) m.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hvezdopravec je vzorny a nema boty rad. Bohuzel je doma odhazuje hned po prichodu zaroven se zbytecnymi kalhotami, coz nasi sousedku s oknem naproti (tj. asi dva metry od nas) primelo k duslednemu pouzivani zaluzii :)

      Vymazat
    2. A kdo ví, co sousedka za těmi zataženými žaluziemi dělá... :o)

      Teď čtu článek o turisticky nejpřívětivějších městech. Co na to říkáš?

      "3. Santiago, Chile
      Přesouváme se do Jižní Ameriky. Není sporu, že karnevaly v Rio de Janeiru či Buenos Aires jsou větší, jenže tam hrozí jako doplněk i zemětřesení, v chilském hlavním městě nikoli. Je tam sice trochu smog, ale to je jen důsledek ekonomického rozvoje v jinak malebném údolí lemovaném horami, které nabízí podmínky pro kvalitní a (v porovnání se Spojenými státy) nikoli drahé lyžařské středisko.

      Santiago v sobě úspěšně spojuje prvky několika známých severoamerických destinací. Má však hezčí počasí než Vancouver, zní zde radostnější hudba než v Seattlu, jsou tam příjemnější kavárny než v Portlandu, lepší bary a ceny než v Los Angeles i pohodovější lidé než v San Franciscu. Pěkně se v Santiagu mísí prvky latinskoamerické, severoamerické, evropské a v neposlední řadě pochopitelně i typicky chilské kultury. New York Times zařadil v roce 2011 Santiago na první místo v seznamu míst, které tento známý tisk doporučoval jako lokace stojící za vidění. Rozhodně to není náhoda."

      http://www.novinky.cz/cestovani/272854-deset-turisticky-nejprivetivejsich-svetovych-mest.html

      Vymazat
    3. No, tahle zprava probehla chilskymi medii asi pred mesicem, samozrejme se zase nafukovali jako zaby....jinak je to spis dukaz toho, ze novinari casto pisou uplne zvasty (zvlast tu radostnou hudbu a ty kavarny bych rada videla na vlastni oci - pokud tedy autor nemel na mysli Starbucks a muzikanty, kteri hrajou dve pisnicky na terasach restauraci pro turisty a vybiraji do klobouku...). Plus, kdyz se k tomu prida spatny preklad ceskeho pisalka o tom, jak v Riu a v Buenos Aires hrozi zemetreseni, ale v Santiagu ne (neverim, ze to bylo spatne uz v originalu, tipuju spatny preklad), je totalni blabol na svete....nebo nevim, asi jsme si ty pravidelne otresy casto i nekolikrat za mesic mezi 4-6 vysnili :)? Pak ale nevim, protoze tech santiagskych 8,3 Richterovy skaly 27.2.2010 v 3:34 rano nas vazne vzbudilo!

      Vymazat
  2. To je moc poutavé, o zkratkách a délce vyjadřování ve francouzštině!
    Mžná to vytisknu tátovi - on mluví výborně francouzsky a Francii zbožnuje (nepřeháním:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A to mi az ted doslo, ze jsem uplne zapomnela na cislovky....

      Vymazat
  3. To jsou přeci ty drobné roztomilosti, pro které máme francouze rádi :o)). Nezapomenu na příhodu z Avignonu, kdy jsem v zápalu sledování dopravního ruchu, omylem projel křižovatku na červenou. Hned jsem měl za zády dva policisty na motorkách. S mojí chatrnou francouzštinou se poprali dobře, ale s velikostí našeho auta ne. Dvakrát ho obešli dokola a pokyvovali hlavami. Byli tak překvapeni, že jsme dojeli až na jih Francie v malém Fordu Ka, že jsem byl propuštěn bez pokuty. Z toho plyne, že nezáleží na tom jak mluvíš, ale v čem jedeš :o)) Zkratkám, pokutám a automobilům ZDAR. Marcel

    OdpovědětVymazat