čtvrtek 22. září 2016

Děti se nemají srovnávat

Zrníček dneska v noci vylezl z postýlky. Obě děti byly nejdřív v v kolébce - Geckulka asi dva měsíce a Zrníček prakticky vůbec, protože sebou od narození házel tak, že se vždycky prakticky okamžitě ocitnul skulený u žbrdlení na nakloněné rovině a nespokojeně kňoural. Z kolébky pak putovali do historické postýlky, která pamatuje miminko Drahoumatičku a miminko Hvězdopravce. Coby historická postýlka není samozřejmě schopna dodržet dnešní paranoidní bezpečnostní normy, které přikazují žbrdlíkům být mezi čtyřmi a sedmi centimetry od sebe a bariéře nejméně padesát centimetrů nad madrací (nebo tak nějak). Žbrdlíky jsou od sebe daleko málo (dítě tak riskuje, že si skřípne nožičku) a bariéra je pouhých třicet centimetrů nad madrací. Patřím ke generaci, která pokládala Američany za pošahané za to, že pokládají na vytřenou podlahu cedule s nápisem, že to klouže. Pěkně nás to doběhlo. Na kompotech mých dětí je napsáno, že jim nemám dávat víčko do ruky, aby ho nespolkly, na dětském nářadí, že je to dětské nářadí a prakticky na všem vybavení pro děti pak, že to mám používat jen a jen pod dozorem, čímž se zřejmě předpokládá, že matky kojenců by též měly začít nosit pleny, aby nemusely nechávat děti bez dozoru, když je zaskočí přirozená potřeba. Čekám jen, kdy na plastové kuřátko přibyde nápis, že je plastové a že se nejí a na policejním autíčku zase výstraha, že v případě, že se k vám někdo vloupal, je radno spíše volat linku 151, neb policisté v autě jsou pouze namalovaní. S Geckulkou jsem se ještě podobnými instrukcemi nechávala zneklidnit, s druhým dítětem ale vím, že všeho moc škodí. Historická postýlka dokázala, že děti v ní přežívají, a nezbavili jsme se jí ani poté, co z ní Geckulka v patnácti měsících, kdy ještě nechodila, žuchla rovnou na hlavu, protože se převážila ze stoje a nedokázala se udržet. Geckulka je šikovná jako maminka. Všechny předchozí děti se prostě kolem roku a něco naučily z postýlky vylézat. Geckulka to neumí dodnes, kdy má metr a pět centimetrů k tomu. A Zrníček, který stále ještě nespí celou noc, byl dnes v noci objeven uprostřed pokoje, kde seděl a žalostně kňoural, že chce mléko.

Mít dvě děti je báječné také proto, že člověk vidí, jak je každé jiné a má méně sklony se obviňovat, jak to zase zpackal. Jestliže Geckulka byla schopná už v Zrníčkově věku prosedět třeba hodinu u knih a prohlížet si je, Zrníček za hodinu převrátí dům vzhůru nohama, tu trochu něco uvaří v dětské kuchyňce, pak dojde rozházet pomeranče do kuchyně, následně si jde kreslit ke stolečku a když se nedívám, vezme fix a pokusí se kreslit na podlahu - dobře ví, že se to nesmí - pak prolézá pod židlemi jako pod prolézačkami a nakonec najde pod stolem nějaký lahodný drobek a sní ho. Geckulka nikdy nic nedávala do pusy, jedině věci k jídlu. Zrníček si včera opět v nestřežené chvíli těsně před odjezdem do jeslí a poté, co odmítl jíst snídani, pokud mu nedám těstoviny carbonara, nasypal do pusy celou hrst prachu na parkovišti. Zrníček jí šneky, prach, listí, trávu, hlínu, klacíky a písek. Geckulka se mnou ráda vyndavala myčku a věci systematicky uklízela na místa, kam patří. Zrníček také rád vyndavá myčku, ale nemá rád uklízecí rutinu. První dvě lžičky odnese do zásuvky, ale pak už ho to nosit do zásuvky nudí, a tak zkusí dát další lžičku mezi talíře, další pak třeba do košíku s pomeranči, následně odnese pomeranč mezi talíře a vezme talíř a dá ho do zásuvky ke lžičkám. Rozšafně u toho rozhazuje rukama a tváří se jako pantáta. Geckulka už jako  miminko pořád kňourala a pořád chtěla pomoct. Zrníček chce dělat všechno sám, a to až tak, že se občas odmítá nechat krmit a chce jíst všechno sám. Nevadí mu, že si pití lije za výstřih u trička, ani že než se mu podaří dopravit lžičku do pusy, potraviny z ní v lepším případě napadají do klína a na zem, v horším pak lítají za hlavu do dalekých končin na Hvězdopravcův pracovní stůl. Se Zrníčkem jsem už dývno vzdala kaše, jen co se naučil, že musí kousat a ne polykat jídlo v celku, což bylo asi v jedenácti měsících, najeli jsme postupně na normální jídlo, protože to se dá jíst rukama, a to Zrníček umí dobře. Když si pak hladí uši - znamení, že je spokojený - přivírám oči nad tím, že má omáčku i ve vlasech. Geckulka klidně lehávala na přebalovacím pultu, nikam neutíkala, vždycky se držela kolem nás. Zrníčka lze přebalit pouze se zaprnutým vibračním kartáčkem na zuby, protože se pak soustředí na to, aby si čistil svých sedm řezáků, dvě stoličky a jeden klubajícící se špičák - Geckulce zuby rostly podle pravidel, Zrníčkovi podle hradby - a nepokouší se postavit se nebo si alespoň sednout. Zrníček utíká a směje se u toho jako blázen, klidně vyšplhá na cestu vedoucí od nás do polí - na cestu, na kterou Geckulka chodí za ruku, protože se bojí, že uklouzne - a s chechotem běží pryč. Geckulka se strašně bála zvířat, včetně šneků, holubů, ještěrek a v jednom období dokonce i much, Geckulka vždycky dobře ví, kde kolem nás prochází pes, chytá se mě za ruku a požaduje vzít do náruče, popřípadě spustí tak strašný řev, že se nám nejeden zmatený pejskař začne omlouvat. Zrníček také dobře ví, kde je pes a také mě tahá za ruku, ale je to proto, že se chce jít na toho psa kouknout, pokouší se štěkat a vzteká se, když se k psovi nechci přiblížit. Jsem ráda, protože to sebralo vítr z plachet všem méně zmateným, ale jinak naprosto pomýleným pejskařům, kteří mi vysvětlovali, že moje dítě má strach, protože já mám strach, protože nemáme doma psa nebo protože doma o psech ošklivě mluvíme (i když to je všechno pravda). "Ne pa peur, Nini, ne pa peur!"(neměj strach), říká Geckulka bratříčkovi, když se mu podaří se k nějakému tomu čoklovi konečně přiblížit, a udržuje bezpečnou vzdálenost nejméně tři metry za Zrníčkovými batolecími zády. Geckulce dlouho trvalo, než se přestala bát ostatních dětí a udělala si v kolektivu svoje místo. Zrníček si to namíří plnou hernou jak chce kam chce, v klidu zaujme místo u autodráhy, kde si hrajou jiné děti a přidá se do hry. Geckulka v konfliktech s dětmi bez řečí ustupovala a předávala hračku, Zrníček se pere a kouše.

Děti se nemají srovnávat, slyšela jsem. Co to ale je, srovnávat? Každé dítě je jiné a je to tak správně. Je dobře, že jedno vás ohromí jedním a druhé zase něčím jiným. Každé je jedinečné. Možná se tím "srovnáváním" myslí spíš to, že se nemají děti srovnávat jeden před druhým, něco jako "ten druhý už to dávno uměl" nebo "podívej, jak je bratříček hodný". Z podobných vět alespoň mě naskakuje husí kůže.

A pokud si stále vážený čtenář myslí, že srovnávám a že se to nemá, můžu vám říct tohle. Obě moje děti krásně jedí, obě se naučily ovládat jezení lžičkou před rokem a půl (i Zrníček už se stále častěji trefuje), obě se před rokem a půl nenaučily pořádně spát celou noc, obě krásně rozumí (Jdeme si vyměnit plenku!", řeknu a Zrníček vystartuje do koupelny) a komunikují. Kdysi jsem natočila video, kde rok a půl stará Geckulka sedí u večeře, jí a povídá si se mnou. Když jsem ho nedávno viděla, žasla jsem. Nechápala jsem jediné gesto, jediný výraz, který moje holčička používala. Moje o rok a půl mladší já ale na videu odpovídá a konverzace plyne. Moje o rok a půl mladší já tomu všemu rozumí. Zrníček komunikuje také. Včera mi v předsíni předvedl gesto "spaní": sepjal ručičky vedle hlavičky a položil je na ni. "Ty chceš jít do postýlky?", podivila jsem se. Zrníček se rozběhl do pokoje. Spát nechtěl, jen řádit, ale v postýlce, a vylézt do ní ještě sám neumí. Je to tady. Je naprosto jasné, že Zrníček už také pochopil, že existují symboly a že věci mají jména. Zrníček se nedávno naučil také kdákat jako slepička a od té doby občas pyšně kdáká i ze spaní. Obě děti mají rády výlety, autíčka a vodu.

Podtrženo a sečteno mi z toho vychází, že pokud moje teorie o tom, že děti musí najít svoje místo a být jiné než sourozenci, tedy vychází, že kdybychom měli třetí dítě, bude to nekomunikativní anorektický pecivál ekolog. A tak mají všichni ti dětští poradci s jejich pravdami a desatery možná trochu pravdu. Děti se nemají srovnávat.

5 komentářů:

  1. Stále dokola (pri kojeni)si čítam tento a kulidin blog a moc mi to pomaha, navyše ku kojeniu dokrmujem ( a mrzí ma to, ale nič s tým neviem spraviť), takže uplne chapem kulidine pocity pri dvojčatách. Dakujem vám obom

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :). Dik. Ja jsem si taky s Geckulkou s kojenim uzila, takze uplne chapu, jaky je ten pocit "selhani", i kdyz je naprosto neracionalni. Ja jsem mela pocit selhani i z toho, ze jsem neporodila normalne, ale mela jsem planovanyho cisare (co na tom, ze k tomu bylo sto plus jedna duvodu, cerv hledal porad), tak nejspis proto jsem aspon s tim kojenim prvni tri tydny bojovala i za cenu naprostyho vycerpani, protoze jsem odsavala i v noci a malo spala, ale predstava, ze krome cisare jeste taky nebudu kojit proste nesla spolknout. Dneska jsem za to sice rada, na druhou stranu si ale rikam, jestli to za to vyceprani, ktery provazelo cely prvni Geckulcin rok, stalo. Clovek relativizuje az casem, kdy uz vi, ze materstvi je hlavne o vydrzi a kazdodennosti a ne o nejakych momentalnich vykonech jako porodu nebo rozkojeni se, ale proste v tech prvnich par mesicich si vycita kde co. Preju, at te to mrzeni brzy prejde.

      Vymazat
    2. Ja som práve mala aj ten cisársky a navyše popôrodnú preeklampsiu s obrovským tlakom a nasadili mi lieky nezlučiteľné s kojenim a dva dni som všetko, čo som odsala, aj vyliala a malý bol na nutrilone, takže mu to akosi ostalo. Podľa mojich (spionskych) výpočtov si mala Geckulku v rovnakom veku ako aj ja, len ja mám k tomu viacero zdravotných problémov, takže u mňa žiadne super výkony ako u teba ( myslím na to kojenie) neprebehli. A dakujem

      Vymazat
    3. Nemuzu to vedet, ale myslim, ze uvidis, ze na podobnou vec casem zapomenes. A jinak, ty jsi aspon mela duvod k cisari uplne "objektivni", u nas to byl "jen" konec panevni a nadprumerne velka hlava. Dodnes se me obcas nekdo zepta, proc se to nezkouselo normalne. Kdyz jsem porodila normalne druhy dite, doslo mi, ze u prviho "zkusit to normalne" by bejvalo bylo asi tak chytry jako pokusit se vylizt na Mont Blanc v balerinkach: taky je urcita sance, ze to clovek prezije a nohy taky....no, ale to jsem tenkrat nevedela, tak me to hlodalo. Nicmene dneska mi je to jedno, materstvi opravdu neni vubec o tom, zda kojis nebo jak rodis.

      Vymazat