neděle 29. května 2016

Svátek matek

Svátek matek je ve Francii instituce jako byl u nás kdysi, za mého socialistického mládí, mezinárodní den žen. Ten tu slaví také, s mateřstvím ale nemá nic společného, a tak děti v březnu neutvářejí žádná olepená srdíčka. V březnu se debatuje o nerovnostech a o různých tématech týkajících se žen. Matky si tak na upatlané, dětskými ručičkami vyrobené přáníčko musejí počkat až na poslední květnovou neděli. A protože tu matky chodí do práce mnohem hojněji než v Čechách a protože děti jsou tedy mnohem častěji v jeslích a ve školkách, debata o dětských kreacích je oblíbená debata mezi všemi, kdo mají děti, ať už jakéhokoli věku. Velkou francouzskou klasikou, ekvivalentem srdíček s nápisem MDŽ, je pak náhrdelník z těstovin, který dostala snad každá matka hodná toho jména. Tedy, matka dětí dostatečně starých, protože jeslové děti samozřejmě nenavlékají těstoviny, a tak já jsem v prvním roce dostala tácek s nalepenou Geckulčinou fotkou zavinutý v kytičce ze čtvrtky, na kterou ručičky mé, tehdy desetiměsíční, holčičky napatlaly barvu. Druhý rok jsem dostala kartónovou destičku popatlanou toutéž barvou přes šablonu "maman". Hvězdopravec dostal ke svátku otců (já vám to říkala, rovnoprávnost!) tutéž destičku, a tak jsme se nalepili v koupelně nad umyvadla. Něco vám totiž řeknu. Rodiče hodní toho jména, ať už jsou cynici jací chtějí, všechny ty artefakty střádají a schovávají. "Moje dcera mi kdysi udělala takový rámeček na fotky", zasnila se tento týden jedna kolegyně, jejíž dcera je už dávno plnoletá: "Z těstovin". Těstoviny jsou taková klasika svátku matek, že se divím, že kromě nedostatku benzínu netrpíme před svátkem také nedostatkem těstovin. "Mám ho pořád, i když se některý ty těstoviny už odlouply....a taky se mi do toho dali mouční červi, ale mám ho pořád vystavený". Musím uznat, že nasadila laťku vysoko.

Geckulka ve čtvrtek tedy v jesličkách dostala od tety pěkně zabalený balíček, na kterém bylo napsáno "Všechno nejlepší k svátku, maminko!". Hned poté, co pochopila, že dárek není pro ní, ale pro mě, začala se dožadovat, ať to rychle rozbalím. "Ne, Geckulko," řekla jsem: "Svátek má maminka až v neděli, tak to bude muset vydržet." Když jsme došli domů, poradila jsem Geckulce, ať utíká dárek rychle schovat pod postýlku, abych ho neviděla. Geckulka to radostně vykonala, ale druhý den přiběhla po probuzení do ložnice zase s dárkem: "Tjen mamá!" (na, maminko!), řekla: "Uver, mamá!", radila: "Je kadó! Je livr!" (Otevřít, maminko! Je dárek! Je knížka!). "Ne, ne, ne, utíkej to ještě schovat.", poradila jsem jí a opakovala si, že až v pátek odpoledne konečně bude doma Hvězdopravec, musím ho požádat, aby Geckulce pomohl dárek schovat a vytáhnout ve správný okamžik. A tak v pátek Hvězdopravec a Geckulka dárek pořádně schovali.

V neděli ráno nás probudila Geckulka, když se pokoušela otevřít dveře naší ložnice. Ještě, že máme panáčka, na kterém se zobrazuje měsíček nebo sluníčko podle toho, zda je den nebo noc. Ono si řeknete, že se to pozná raz dva, ale ono ne, protože v zimě se tu rozednívá až kolem osmé ranní, a v létě v šest, zatímco Geckulka vstává okolo půl sedmé, takže většinu roku za tmy. Od dob, kdy panáčka máme, se Geckulka přestala budit s řevem kdykoli mezi třetí a šestou ranní, ale vstane, když je sluníčko a přijde, což je něco tak úžasného jako moct se umýt po týdenním čundru nebo natankovat plnou nádrž po blokádě rafinerií. Rozhodly jsme nechat Hvězdopravce ještě spát, protože měl opravdu vydatný týden, a šly jsme dělat džus a wafle. Pak se vzbudil Zrníček, a tak jsme si hráli v pokoji, když tu si Geckulka vzpomněla na dárek. "Je kadó, mamá! Je láo! Doné kadó!" (Dárek! Je nahoře! Dát dárek!), volala a ukazovala na skříň. Skříň je vysoká, já jsem malá, na skříni je naházeno spousta věcí, mně se nechce pro schůdky do kuchyně, a tak šátrám a ukážu prázdnou krabici od Zrníčkových svršků, která tam trůní uprostřed toho všeho zmatku: "Tohle chceš?". "No, je kadó! Je mamá kadó!" (Ne, dárek! Máma dárek!), začala se zlobit Geckulka. Podívala jsem se pečlivěji, ale nic jsem neviděla. Určitě si to poletla, řekla jsem si. Přece si nemůže pamatovat, kam to schovali. Když někam schová Dudu nebo jinou hračku, pamatuje si to maximálně hodinu, možná ještě tak půl dne, ale rozhodně ne dva dny. Podívala jsem se pro jistotu na jinou skříň. Geckulka trochu váhala, ale ukazovala pořád na stejné místo a zlobila se čím dál tím víc. "Víš co, řekni tátovi, aby ti pomohl.", navrhla jsem nakonec. Konec konců, už bylo osm ráno: "Chceš ho jít vzbudit?" "Ui", přisvědčila Geckulka. A tak jsme šli. A Hvězdopravec vstal a dárek na skříni našel. Geckulka mi ho dala tak pyšně, že jsem málem sama pukla. "Uver, mamá!!", poroučela. Rozbalila jsem dárek. Nebyla to knížka, ale obrázek obtisknutých Geckulčiných nožiček v rámečku z knoflíků. "Je apui! Kom sa!" (zatlačit, takhle), ukázala mi Geckulka, jak obtiskla nožičky. "Je doné buton Fany. Apyje!" (Dala knoflíky Fany. Zatlačit!), zatlačila na knoflíky. "Tak maminka si to dá do pokoje," řekla jsem. "No, je frigo mamá!" (ne, na ledničku!), trvala na svém Geckulka. A tak jsem přidala obrázek na ledničku k obrázkům šneků, které Geckulka tak ráda maluje, a k nálepce s koníčkem a kravičkou, který byl na baterii elektrifikující náš plot. Geckulce se nálepka tak líbila, že ji Hvězdopravec musel sundat a dát na ledničku. Lednička je nejprestižnější galerie v našem bytě.

Ať je to jak chce, jsem ráda, že do knoflíků se mouční červi nedají, protože obrázek mi udělal naprosto neracionální radost. Ne nadarmo mluví Winnicott o mateřském šílenství. Ale nedá se nic dělat, dostat dárek, o němž si Geckulka pamatuje, jak ho vyrobila a že mi ho má dát, to se zkrátka za nic na světě nekoupí.

Přeju vám, ať si svátek matek užijete jako já!

2 komentáře:

  1. Uplne mne to dojalo :) Jak si pamatuje a jak te premlouva, abys to otevrela. A nejlepsi je, ze moc dobre vedela, ze je to knizka! :)

    Tady je svatek matek desiva masirka a na forum SF matek placou ruzne matky, protoze jim manzel nekoupil ke svatku matek ani pohlednici! Ve skolach t jiste taky jede. Diky tomu, ze se u nas doma neslavilo prakticky nic, natozpak nejaky genericky svatek, vubec netrpim, kdyz nic nedostanu :)

    OdpovědětVymazat
  2. No, ja si taky vzdycky myslela, ze si nepotrpim, ale potrpim, i kdyz jsem teda prominula Zrnickovi, ze mi nic nenapatlal :). Jako neda se nic delat, ale to, ze se dite snazi neco udelat pro me, abych mela radost, to je proste materske dojeti zarucene. I kdyz mi je jasny, ze Geckulka dela spoustu veci, stejne jako vsechny deti, aby nam udelala radost, ale proste darek je darek. Jinak jsme na oslavu vcera objednali sushi, ale to je spis dobra zaminka udelat si vecer. Pravda je, ze moje narozeniny loni s dvoumesicnim ditetem, a pak Hvezdopravcovy s tri a pul mesicnim, jsme odflakli, tak aspon vcera to bylo fajn. Jo, a jeste jsem zapomnela napsat, ze Geckulka svatek matek stravila jako prvni den bez plenky s jen jednim pocuranim, co byla moje chyba. Takze jako fakt se snazi delat radost :).

    OdpovědětVymazat