neděle 20. listopadu 2016

V nestřežených chvílích

Život rodiny s dvěma dětmi je intenzivní a - nebudu vám lhát - někdy z něj padám na nos. Někdy se večer skutečně modlím, aby Zrníček usnul a neměl jeden ze svých dnů, kdy je bůh ví proč schopen řádit až do chvíle, kdy budeme chtít jít spát my. Občas chápu, proč nám v porodnici kladli na srdce něco tak evidentního jako fakt, že dětem se nesmějí dávat prášky na spaní. Dívám se na něj a říkám si, že bych možná měla začít zkusit také pít bio mléko osmnáct euro za plechovku, abych měla tolik energie. Někdy si říkám, že je to pořád dokola, rutina, rutina a zase rutina, zítra večer zase budu kolem půl sedmé servírovat dětem večeři, z níž dobrá třetina skončí na zemi, protože Zrníček chce jíst sám, ale co mu nejde rozkousat vyndavá z pusy a hází kolem sebe, a když už nechce jíst, vyndá bleskurychle v nestřežené chvíli všechno z talíře a celou hrst hodí pod stůl nebo že zase budu poslouchat ten příšerný jekot u mytí hlav. A i když mě okamžitě napadá, jaké štěstí človek má, když ví, že ho denně večer čeká tohle "totéž" (co kdyby najednou nebylo? co ti, co žijou v místech, kde není čím tu hlavu umýt - a to si ještě nepouštím představivost moc na špacír?), nemůžu se ubránit dívání se na hodinky, kdy že už budeme mít tohle všechno za sebou a budeme mít padla. Samozřejmě, že v těhle chvílích - a po pravdě, nejen v nich - také nechápu, jak to vydrží matky, které jsou léta letoucí na mateřské a rodičovské. Kdybych žila v Čechách, žiju v tomhle kolotoči jen a jen děti už od jara 2013 a nejspíš bych byla dennodenně doma s oběma dětmi, protože Geckulkce jsou "teprve" tři od června a nejspíš by mi ji tedy nevzali ještě do státní školky. Hvězdopravec by chodil do práce a kdo ví, zda bychom večer měli rozdělenou péči tak půl napůl, já nakrmím, zatímco on topí nebo dělá jiné potřebné věci, on vykoupe Zrníčka, zatímco já pomáhám Geckulce dojíst, pak on uloží Zrníčka zatímco já koupu, on čte pohádku a já vařím, a pak dávám Geckulku do postele zatímco on připravuje stůl.

Když jsme byli letos v létě v Čechách, jedno dopoledne uprostřed týdne jsme zabloudili s Hvězdopravcem a mojí kamarádkou Radkou na oběd do hospody, kam Radka ráda chodí. Všude kolem nás na terase seděly houfy matek na mateřské. Ani jeden chlap. Matky seděly a povídaly o dětech. V podtextu konverzací, které jsem slyšela, mně udeřilo jedno. Předháněly se jako kdyby mluvily o tom, jaká si která pořídila fáro. Ten můj už umí to, ten můj tohle. S Geckulkou, která začala chodit v sedmnácti měsících a odplenkovala se (skoro sama) těsně před třetími narozeninami, bych dávno chodila kanály. Mimochodem, podobné konverzace jsem si tuhle všimla i v herně, kam chodíme s dětmi v deštivé pátky. Vedle mě sedící matka vykládala teorie o tom, že pokud jsou rodiče v klidu, mají hodné děti, a pokud děti hodné nejsou, je to tedy chyba neklidu rodičů. Pak odkráčela hrdě se svým - jedním - klidným a hodným synkem. Matka dvou dětí já jsem jí z celého srdce přála, aby se i na ní potvrdila teorie o tom, že druhé dítě je vždycky diametrálně odlišné od prvního. Jako u nás. A přitom jsem si říkala, že jsem ráda, že podobné škodolibosti nemusím být vystavována denně, že nejsem motivovaná k tomu, aby moje děti byly "fusil de guerre" válečné zbraně, jak se hezky francouzsky říká, protože moje válka je někde jinde.

Ale zpět k návštěvě restaurace v Čechách, kde Hvězdopravec byl na terase jediným mužem. Muži seděli vevnitř na víceméně pracovních obědech. A kousek od nás byla cedule: "Máme rádi sluníčko, tak jsme postavili terasu. Máme rádi děti, tak jsme postavili hřiště (velmi daleko od terasy, poznámka autora blogu). Ze všeho nejraději máme spokojené pivaře, a tak prosíme rodiče, aby je děti neobtěžovaly." Styděla jsem se tak, že jsem se to vůbec neodvážila přeložit, úplně mi stačil Hvězdopravcův úžas nad vizuální stránkou situace. A když jsme kolem kouřících mužů s Geckulkou pospíchaly na záchod, doufala jsem, že Geckulka nebude mít zrovna náladu křičet jen tak pro radost, aby nebyla pokládána za otravné dítě a já za matku, co ji neumí vychovat (jak známo, vychovávají přece matky, od toho jsou doma). Můj český pocit, že všechno, co dělám, není jaksi dost dobré ("Hlavně neusni na vavřínech! Samochvála smrdí! Abys ho nepřechválil! Co si o sobě vůbec myslíš?"), mě v nestřežené chvili opět doběhl.

Jsem ráda, že nejsem odkázána žít roky v ghettu, na nějž se plive podobným způsobem. V ghettu, kde bych být nechtěla, kde by mě to mořilo, a přitom bych byla nucená v něm žít. Jsem už takhle neurotická dost, ale co bych byla, kdyby moje děti byly alfou a omegou mé sebeúcty? Kdy by mi v jednom kuse, jakmile bych opustila hranice "rezervace pro matky s malými dětmi", bylo připomínáno, že moje děti možná nejsou dost dobře vychované, protože ruší? Že jsem jedna velká nestřežená chvíle? A co by bylo z mých dětí?

Ale kdo ví. Kdysi jsme se na téma děti v restauraci bavila se svojí kamarádkou Jeanne, která je Francouzka, ale žije v Čechách. Jeanne hájila české restaurace pro rodiny s všudypřítomnými dětskými koutky, a já zase francouzkou "inkluzi", kdy se děti počítají za normální občany, kteří chodí do restaurace jíst, takže pokud vyberete jakoukoli hospodu, nebudete v ní s dětmi za vetřelce. Poučení z naší konverzace je dvojí. Každý má mít možnost žít tak, jak mu to vyhovuje, a když léta letoucí nežijete v zemi, kde jste se narodili, houby víte, jak se tam žije. Možná bych to na letité mateřské tedy viděla jinak, kdo ví.

Ale jak bych viděla tyhle věci? Také s humorem a překvapením? Nebo bych se styděla, že to celé vůbec nezvládám?

Zrníček nechce jíst večeři. Už několik dní říká "ne" úplně na všechno. Naučil se to od Geckulky, trhá u toho ramenem, teatrálně se odvrací a celkově vypadá dost holčičkovsky. Je mi jedno, že nejí, ale není mi jedno, že když nejí, bude se v noci budit. Dítě, které nespí celou noc v sedmnácti měsících je samozřejmě určitě také chyba rodičů. Prý mu máme dávat vodu místo mléka a on se spát naučí a mléko pak bude chtít až ráno. Jo, to určitě! Zkoušeli jsme to několik týdnů. Pěkně vodu, ve dvě, ve tři, nebo ve čtyři ráno. V pět bylo vymalováno. Zrníček se probudil, spát už nechtěl, chtěl mléko a hrát si. Po několika velmi málo týdnech jsme se vrátili k mléku ve dvě, ve tři nebo ve čtyři. Vodu dostal Zrníček pěkně v šest nebo v sedm ráno, když se probudil. Budí se tedy na mléko pořád, ale my vstáváme v poměrně lidskou hodinu, pokud se tak šest ráno dá nazývat.

Ale zpět k večeřím. Zrníček nejí a říká "ne". Mám toho dost, Hvězdopravec taky, jdu do kuchyně uklízet nádobí a Hvězdopravec zatopit v kamnech a když se vrátím, vidím Geckulku, jak místo jezení svého talíře stojí u Zrníčka a krmí ho. Zrníček poslušně jí a Geckulka se směje. Co padá na zem ignoruju a držím palce. Obě děti se smějou na celé kolo. Zrníček do sebe nechá nacpat celý talíř. Mít dvě děti je někdy nejlepší na světě. I když se Zrníček stejně ve čtyři ráno pak chce nalévat mlékem.

Děti sedí naproti sobě u stolu a dělají na sebe grimasy. Já s Hvězdopravcem tím pádem můžeme provozovat dospěláckou konverzaci, aniž bychom neustále poslouchali bez dechu a bez pauzy opakované "e fini d parlé?", už jste domluvili?, který nedovoluje pronést více než jedno (krátké) slovo, Geckulčin nový způsob, jak se se dožadovat pozornosti. Pak se Geckulka nakloní, sebere Zrníčkovu lahvičku s pitím, a napije se. Zrníček se směje a lahvičku chce sebrat zpět. Geckulka ji po něm hodí. Hvězdopravec nestihne doříct větu, chce říct: "nechte toho!", ale Zrníček už s miminkovskou vervou a přesností hází pití zpět a trefuje se přesně do sklenice Samsam největší z malých hrdinů, ve které je Geckulčin ranní džus a plná sklenice se vylévá přes celý stůl, Hvězdopravec polyká "nechte toho" a křičí, že toho má dost, že dělají samé hlouposti a že budou oba potrestaní, posadí Zrníčka za trest na gauč a Zrníček moc dobře ví, že udělal hloupost a místo obvyklých protestů proti trestům sedí jako zařezaný a ani se nehne.

Zrníček jinak proti trestům protestuje, protože zřejmě nechápe, za co jsou. V poslední době prokazuje velkou zvědavost, co se týče záchodů, a to je zvědavost nervy drásající. "Proč je celý převlečený?", podivuju se večer v jeslích a čekám nějakou standartní odpověď typu "vyblinkal celý oběd" nebo "strašně se poslintal", ale ne, tentokrát je překvapení (o to tu přeci běží). "Eh....no, Zrníčku, řekla jsem, že to povím mámě!", říká teta přísně: "Zrníček s dvěma kamarády využil pootevřených dveří k přebalovacímu pultu a než jsme se otočili, už se máchali v záchodě!". Všichni tři byli potrestaní sezením v koutě a všichni tři křičeli, protože jestliže Zrníček chápe, že vylitá sklenice je hloupost, koupání v záchodě mu přijde zřejmě úplně v pořádku. Když není k dispozici záchod, najde alespoň Geckulčin nočník. Geckulka nesnáší, když na něj Zrníček sahá, protože to je její "A MUA!!!!" nočník, což zřejmě jen posiluje Zrníčkovu nočníkovou náruživost. Moc rád máchá ručičku v kapkách, které po umytí nočníku stečou na dno. A, nerodiče a možná i rodiče prosím, aby buď přestali číst nebo si přidrželi pod ústy pytlík, tuhle jsem ho přistihla, jak v oné známé nestřežené chvíli namáčí do oněch kapek paličku z xylofonu a labužnicky ji olizuje. Možná kdysi, než jsem měla děti, jsem si myslela, že všechny chvíle by měly být střežené, možná bych proklínala personál jeslí, který nechal pootevřené dveře do přebalovny, ale dneska vím, že když řídíte, stačí se podívat jen na tachometr a váš vůz jedoucí rychlostí x urazí tak obrovskou vzdálenost y, že zaručeně vletíte do kufru auta před vámi, a že pokud jako matka chcete v životě občas mrknout očima a občas spustit vaše dítě z dohledu třeba proto, abyste našli na zemi pantofle, vytáhli čistou plenku nebo odhodili do koše a ne mimo koš kapesník, kterým jste právě utřely usoplený nos, můžete si být jisté, že anténky vašich dětí právě dostaly povel k útoku.

Jak bych tohle všechno viděla nevím. Z místa, kde jsem teď, se tomu směju a jsem ráda, že to přerušuje onu na minutu přesně naplánovanou rutinu. A jsem ráda, že jsem našla chvíli tyhle bezvýznamné příhody zaznamenat. Usnout na vavřínech nemíním, ale sláva hurá, tenhle měsíc je to už druhý příspěvek!

23 komentářů:

  1. Nojo, nestřežené chvíle - výborné téma. Děti jsou tak rychlé!
    Zaujal mě "můj český pocit, že všechno, co dělám, není dost dobré." Protože ten mívám a obtěžuje mě, odháním ho vždycky namáhavě a záměrně, nemám jeho vymýcení zautomatizované. Teď si říkám, jestli to přecejen nesouvisí s celkovou atmosférou v Čechách a ne jen s mojí původní rodinou...
    A ta cedule v restauraci je nepředstavitelná, divná - sluníčko, děti, pivaři??

    OdpovědětVymazat
  2. K pocitu "delam neco spatne" me napada jen to, ze se urcite tyka velke casti nasi generace a take to, zda se nahodu netyka predevsim zenske casti nasi generace. Ona konec koncu i ta cedule v restauraci svedci o jednom: v soucasne svobodne spolecnosti musime pomalu pripustit, ze i zena smi vkrocit do hospody, ze zena je mozna take matka a bude sebou mit nejakeho toho fakana, v trzni spolecnosti pak vime, ze zakazniky nebudeme odhanet, ale nepujdeme prece az tak daleko, abychom se nechali obtezovat, ze, jelikoz hospoda patri predevsim chlapum. O zenskych tu mluvim specialne i proto, ze ja jsem byla vzdycky vychovavana v tom (nemyslim nutne doma, ale celkove spolecnenskym diskurzem), ze kdyz budu moc takova nebo makova, tak si me nikdo nevezme a to je ta nejvetsi hruza a ostuda. myslim, ze nase zenska generace byla opravdu malo chvalena a hodne odkazovana "na sve misto". Myslim, ze kluci s timhle nevyrustali, nevim, nebo urcite ne ve stejne mire. No, a myslim, ze tohle vsechno ze me udelalo feministku :). Jinak myslim, ze ve Francii se opravdu lepe dycha a je to urcite i tim, ze zenske nejsou tolik zavisle na chlapech, ze proste muzou mit svuj zivot a diskurz "kdyz budes takova nebo makova, nikdo si te nevezme" tu postihl mozna generaci nasich babicek, ale ne nasich maminek :). Nerikam, ze neexistuje, samozrejme, ale uz jen fakt, ze tady me nikdo nepovazuje za "feministku" jen proto, ze pracuju, i kdyz mam male deti, ze doma "nemam naklizeno" (jako kdyby poradek byl moje vizitka nebo co) a ze Hvezdopravce honim do prace, kdyz se mi zda, ze se ulejva :).

    OdpovědětVymazat
  3. Mně neříkali, "když budeš taková, nikdo si tě nevezme," ale že se se mnou nikdo nebude bavit nebo nebude kamarádit. tedy nebude uznávat, přijímat.

    Je to tu víc zglajchšaltovaný než ve Francii, to určitě tak bude - hlavně kolem té mateřské. Tady matka, co by volila nebýt s dítětem / dětmi doma tři roky, nechtěla si to neopakovatelné "užít," tak je divná, nezodpovědná, protože se dostatečně nevěnuje vývoji svých dětí "a ten je přece v prvních letech klíčový."
    A taky musí děsně zodpovědně vybírat školku a školu a pak víceletý gympl, to teď tady frčí!! Hlavně u těch, co na to maj prachy.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, mne taky nikdo primo nerikal, ze by si me pak nikdo nevzal (kdyby mi to rikali primo, asi bych dneska byla nestastne vdana), ale stejne si myslim, ze neco takovyho za tim neustalym peskovanim holcicek, ze maj bejt takovy a takovy je (cudny, hodny, potichu, stihly a hezky). Moje kamaradka Jeanne, ta co zije v Cechach, mi kdysi za studentskych let, kdyz pendlovala porad mezi Francii a Ceskem vykladala, jak nechape, ze kdyz po noci stravene v autobuse vsichni vybehnou na parkoviste, tak ze Cesi jdou na pivo (jezdila autobusem cestovek vozicim lidi z tydenniho pobytu na horach nebo na hory, ne normalnim linkovym), Francouzi a Francouzky na kafe a Cesky na zachod se namalovat a ucesat. Neco na tom je. Nekdy si vzpomenu, kolik ponizujicich poznamek tykajicich se meho vzhledu jsem si v Cechach behem sveho detstvi a mladi vyslechla a opravdu si myslim, ze klukum a holkam neni mereno stejne. Jinak to, ze s ditetem, ktery nepujcuje hracky a porad jeci si nikdo nebude chtit hrat je v podstate pravda. Ale urcite se i tohle zduvodneni da pouzivat prakticky pro cokoli.

      Vyvoj deti v prvnich letech je opravdu klicovy. Proto by se o ne nemely starat depresivni zenske, ktere uz toho maji dost, ktere je radeji posadi pred pocitac, protoze uz toho maji dost, ktere je nechaji delat, co deti chteji, protoze nemaji silu se s nimi porad dohadovat, protoze jsou na to samy, chlapi jsou v praci a rodina neni vzdycky funkcni a za rohem....

      Vymazat
  4. Tereza, dennodenne myslim na to, ze Tvoje deti isli do jasliciek v troch mesiacoch a obdivujem ta, ze si to dokazala. Na druhej strane predpokladam, ze system umoznuje vacsine deti jaslicky navstevovat. V nasom meste su 2, od 1.roku a s kapacitou (spolu) asi 30 deti. Teraz v decembri maju otvarat sukromne, v pre mna idealnej polohe. Neplanujem tam dat synceka, ale ako taka poistka som rada, ze budu. Maju tam mat aj babysitting. U nas, ak pojde vsetko podla planu, tak budu varovat moji rodicia od roka a ja pojdem na ciastocny uvazok. Som zvedava,ako to dopadne.
    A drzte sa, ste moje vzory.
    PS Nejaky figel, ako naucit dieta zaspavat same? Sypem si popol na hlavu, ale naucila som ho na rukach. Pripadne este v kociku zaspi.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. vsechno zalezi na spolecenske nalade a na tom, kam dite davas. nerikam, ze krok dat ho do jesli je jednoduchy, ale zase vim, ze ve trech mesicich je to pro dite jednodussi nez v sesti, sedmi, takze jsem radeji sla hned a bylo to. S Geckulkou jsem nemela na vyber, s Zrnickem ano, ale to uz jsem zase vedela, do ceho jdeme. V roce ditete uz mi prijde, ze dite, ktere nema kontakty s "venkem", s cizimi dospelymi a cizimi detmi, prichazi o hodne. Alespon u svych deti to tak vidim, potrebuji vrstevniky a vubec nekoho jineho nez mamu, tatu a rodinu. Ti, kdo maji bohate site deti kolem, to maji urcite jinak, ale my proste nemame. Navic si myslim, ze by deti postupne v tech sitich stejne mely byt bez mamy. Jinak hlidani rodicu je dobry tam, kde to klape, kde mate duveru a muzete se domluvit. Za me, myslim, ze u nas to cele bylo pro deti i pro me prospesne....

      Geckulku jsme naucili spat samotnou tak, ze jsme ji okolo mesice zacali nechavat samotnou v postylce, kdyz byla klidna, a jakmile se rozplakala, sli jsme ji uklidnit. Naucila se to docela rychle a umela to az do roku a pul, pak zacala vzdorovat, ale to bylo zase neco jinyho...Zrnicek usinal sam v pohode po nakojeni uz jak se narodil. Pravda, nekdy v nasi posteli, protoze mame jen dva pokoje a v druhem pokoji casto vzdorovala Geckulka, ale to mi neprijde jako zlocin. Dodnes v ni usina na odpoledni spani, nebo v ni usne, kdyz vecer vzdoruje (rok a pul se nam blizi...), pak ho prenesem a je to.

      Vymazat
  5. Dakujem a ked Ti moje otazky budu pripadat doterne alebo otravne, tak ma, prosim, stopni.
    Vidim, ze to samostatne zaspavanie som sama pokazila. Tych cca prvych 6 tyzdnov bol Lukasko hore obvykle 2 hodiny a bolo jednoduche ho ulozit. Ked sa to zmenilo, tak ma to zmiatlo :( Po kojeni vie tiez zaspat, ale ako ste to robili po odstaveni?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Po odstaveni dostal a porad dostava na noc flasku. Po veceri to do sebe jeste klidne naleje, Geckulka to mela stejne, a pak se jeste stejne budi hlady. Preju hodne zdaru, at najdete vas ritual a dite vam usina v pohode.

      Vymazat
    2. Tak sme sa dnes pustili do hladania spankoveho ritualu a zaspavania nie na rukach. Popchla si ma Ty, aj matky okolo nna, vsetkym deti zaspavali same.

      Vymazat
    3. Super! Jak pokracujete?

      Vymazat
    4. Az teraz som si vsimla otazku. Tak sam cez den zaspi len v kociku alebo po kojeni. Rozhodla som sa, ze uz mi to nevadi a ze je este malicky, tak preco nie. Vecerne a nocne zaspavanie je plne v jeho rezii - po kojeni/nutrilone zaspava skoro hned. Asi tyzden dozadu som zistila, ze sa mu paci ulozenie na bok, oprety o stebliky postielky a nie na chrbatik, ako kazu knizky.

      Vymazat
  6. Po šesti letech v Dánsku jsme si dali rok v ČR a přiznám se, že nám to všem asi stačilo doživotně. Myslím, že česká společnost dětem moc nepřeje a jsem ráda, že moje děti tam vyrůstat nebudou.
    Teď jsme v Severním Irsku a ani jednou jsem od nich neslyšela, že by se tam chtěly vrátit. Zajímavá zkušenost pro všechny.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Teda, vy jste cestovatele. Jinak pocit mam podobny jako ty, osobne si myslim, ze je to ambientnim machismem, kde je vsechno udelane predevsim pro socialni zivot chlapu (tech, co, pasaci, uzivi rodinu) a zenskych, co jsou takove frajerky, ze jim staci...coz jsou zenske, co nemaji deti, nebo je aspon nemaji s sebou. Pomalu se to ale urcite meni. Nicmene, tenhle vikend jsme byli ve Francii na rodinnem obede v male restauraci, byla tam cela dlouha siroka rodina vcetne sedmi deti, nejmladsi byl mesic, a pak Zrnickovi rok a pul. No, a Zrnicek potreboval vymenit plenu, tchan ho vzal a polozil ho na prikryvku na stul, kde nebylo prostreno a kde nikdo nesedel. Jako naschval mel Zrnicek plenku plnou az do pasu. Zatimco tchan s Hvezdopravcem prebalovali, ja jsem cervena studem vykladala nejake tete, ze tohle by v Cechach urcite neslo, a jen po cesku cekala, kdo na nas zacne jecet. No, a vis co udelala servirka? Prinesla pytel, abychom meli kam hodit tu plenu a omluvila se, ze nemaji prebalovak. Proste normalni, zadny, ze by se melo chodit jen tam, kde je to urceny detem a rodinam s detmi...nemuzu si pomoct, inkluze je pro me proste prijemna.

      Vymazat
    2. Jo, jeste jsem se chtela zeptat, pokracujes ze Severniho Inrska blog? Nemas odkaz?

      Vymazat
    3. jooo my jsme se rozjeli - doslova :-D

      S tím machismem jsi mi připomněla historku. Přistěhovali jsme se do podnájmu v klasickém paneláku a asi tři týdny poté už se začaly mezi starousedlíky sepisovat petice za naše vystěhování - protože děti, že jo. Tenkrát jsem ještě v naivní dobré víře šla za domovním důvěrníkem, či jak se to teď jmenuje, uzavřít mír a domluvit se na kompromisu. U tohoto pána, velitele hasičské stanice a alfa samce, jsem se dozvěděla, že mám držet ústa, protože jsem ženská a ke všemu mladá. A třísknul mi dveřma před nosem. Tak od té doby jsme mír neměli.
      Později jsem se začala dovídat, že nejsme jediní a že v podstatě všichni naši předchůdci prchali jen co se jim naskytla příležitost.
      Ne všichni byli tak šílení, ale bylo jich spíš víc než míň. Bohužel.
      Taky škola, ačkoliv jsme si jako aktivní rodiče vydupali alternativní třídu a nejlepší učitelku ve městě, jsem pozorovala mezi dětma takovou zvláštní rivalitu, jakoby měli ti prvňáčci strach, aby náhodou nebyl někde někdo lepší než oni, aby si uhájili pozice. To třeba tady a ani v dánské školce vůbec není. Tady se prostě k sobě děti chovají tak nějak kolektivně - inkluzivně automaticky.

      Vymazat
    4. jo a blog nepíšu, ale možná bych mohla začít... :-)
      můj češtin trpí

      Vymazat
    5. No to zni desne. Po pravde, kdyby nase deti, ktere jsou ve skutecnosti desne hodne a klidne, byly v panelaku, tak nas taky asi vystehovavaji. Neumim si predstavit, ze bych je mela mirnit, kdyz si hrajou a nic nerozbijeji, jen proste delaji takovej ten normalni kraval: hrajou na xylofon, jezdi s autickama, soupaji sem a tam stolicky, protoze si hrajou na hospodu....jako kraval to je, to jo, ale taky jsou to deti. Jo, a rivalita mezi detmi, mi prijde jako nasledek toho, ze deti jsou leta doma a jsou casto jedinym nastrojem seberealizace matky. Jednak to trva, nez se nejak nauci tvorit detskou skupinu bez neustale pritomnych blizkych dospelych (matek) - to je strasne dulezity, nejaky chozeni do detskych center s tim nema nic spolecnyho!, a jednak nesou brime toho, ze museji zarit. Samozrejme pausalizuju, ale myslim si, ze proste na tom, ze kdyz je clovek s detma moc doma a porad je zene do vykonu, protoze ten a ten uz to umi, nebo ze uz by se to melo, je neco nezdravyho, Kdyz clovek ma svuj zivot, normalni zdrave dite se osamostatnuje, protoze musi, a ne proto, ze souseduv Pepicek uz to umi. Clovek tak lip respektuje rytmus, treba s tim odplenkovavanim, nema proste cas na nejaky velky uceni, U nas to vsechno slo samo, kdyz jsem vypozorovala, ze uz je cas. Geckulka se sama odstavila od prsa, pak sama prestala pit z lahvicky, prestala mit dudlik, a zacala chodit na zachod. Zadny boje a nuceni a cviceni a vysvetlovani, naopak, sama byla pysna, ze uz to a to nepotrebuje (jenze na to je taky mozna nutna "inkluze", kdyz dite vidi furt jen mamu a maximalne jinou matku s dalsim miminem, asi ho to stimuluje min, nez kdyz je normalni soucasti spolecnosti). Tuhle jsem potkala ceskou matku, ktera mi rekla, ze jeji ani ne dvouleta dcera uz nema plenku se strasnou pychou jen tak jakoby mimochodem mezi reci a evidentne cekala, co ja na to, jak zacnu rikat, ze je sikovna. No, nerekla jsem nic, protoze nemam rada drezuru a nebyla jsem si jista, zda mi prave neni predvadeny sikovny pejsanek....nevim, mozna je to dlouhou rodicovskou, ktera zapricinuje to, ze zensky jsou doma klidne pet let (ne kazda ma jedinacka...), mozna je to obecne naladou spolecnosti, tady je proste takovy vetsi relax, lidi tu na sebe nejeci jako v Cechach....

      Vymazat
    6. Myslím, že dlouhá rodičovská s tímhle nesouvisí (bych byla sama proti sobě, kdybych řekla, že jo, jsem v Dánsku bojovala s dalšíma feministkama za svobodnou volbu zůstat s dětma doma... zní to paradoxně, já vím, ale takové jsou reálie společnosti, kde nedat své dítě do jeslí je důvodem k rodinným rozvratům a hlášením na sociálku atd.).
      Taky tady v Severním Irsku vůbec neexistují státní školky nebo jesle a soukromé jsou tak drahé, že se finančně vyplatí pouze lidem s velmi dobrým platem či s jedním dítětem a průměrným platem. Z toho důvodu tady v podstatě začínají děti až ve škole (ve čtyřech, pěti letech) nebo v pre-school, která je rok před nástupem do školy, ale jenom na 15 hodin týdně, takže o nějaké práci si člověk může nechat zdát.
      Přitom ve škole nakonec panuje úplně jiná atmosféra, než jsem zažila v ČR.
      Myslím, že to je způsobené "kulturou dětství a mateřství", která je v Česku dle mého názoru strašidelná. Žena přestává být svéprávnou bytostí, když jí vyskočí dvě čárky na testu a začnou ji oslovovat "maminko", přičemž celá její hodnota se začne odvíjet podle toho, co vyprodukuje za plod, co pro něj vytrpí a co pro něj naopak trpět nebude a jak se to dítě potom "uplatní" přičemž uplatnit je třeba se na úkor druhých, neb vycházíme z pocitu jakési primární nedostatečnosti, která je dětem vštěpována "nesvéprávnýma maminkama" už od narození.
      Jako třeba to, že dítě dělá matce naschvály už v podstatě od mimina mi přijde naprosto ujetý koncept. Na to pak navazují ty "zlobivé" děti, které se projevují nepatřičně a je jim to dáváno najevo kam se hnou, ať už citlivými hospodskými se super nápisy, nebo vlastními rodiči, kteří mají strach,že někdo zdrbe je, tak se radši svezou rovnou po dítěti.
      Jakmile děti zjistí, že se můžou (mají na to rozumové schopnosti či fyzickou zdatnost) začít vozit po slabších, tak toho využijí, protože je to vzorec, který vídají dnes a denně.
      Nevím, nevím, kde jsme k tomu přišli a kde jsme si tohle vypěstovali a jsem upřímně ráda, že mých dětí se tohle netýká. :-)

      Vymazat
    7. To je zajimavy, co pises o Dansku. Ja jsem zastancem volby, takze souhlasim, ale netusila jsem, ze nekde je to opacny extrem...jinak ale myslim, ze dlouha rodicovska bez moznosti volby je nasledkem, nebo pricinou (co bylo driv, vejce nebo slepice?) toho, jak je u nas na matky hledeny. Taky jsem mela osypky z titulu "maminko", ktery jsem si vyslouzila hned pri sdeleni, ze jsem tehotna. Mam je doted. U nas je problem ten, ze zenska, ktera chce mit deti a treba vic deti, musi prakticky zapomenout na profesni ambice (osobne jsem se hodne bila za to, abych mela diplom, ktery mam, protoze praci na psychiatrii jsem chtela vzdycky delat, nasledovala perspektiva podprumerneho platu (typicky zenska pozice ve zdravotnictvi....) a dlouhych let doma, takze v podstate zivot zavisly na panu tvorstva...). Jinymi slovy, dokud to bude tak, ze zensky budou brat min penez a budou zavisly na muzich, moc se u nas ten priserny machismus nezmeni. A nasledkem machismu (a machisti juzou byt samozrejme i zenske, rika se tomu "slepice") je to, ze se na zenske hledi jako na polodementni "maminky". Takze pro me tam urcita souvislost je, i kdyz je asi fakt, ze holcicky jsou casto u nas vychovavany automaticky pro tuhle roli, ze se to udrzuje i jinak. Urcite to ma ale i par jinych duvodu....

      Vymazat
    8. https://www.respekt.cz/spolecnost/zeny-v-cesku-maji-byt-krasne-a-zticha

      Jo, a zacni zas psat, jsem zvedava, jak vam to v tom Severnim Irsku jde. A jeste poznamka k te ceduli: jsem rada, ze nesokuje jen me a jen pro vysvetlenou, nebyla to zadna putyka, ale spis na vyssi stredni tridu zamerena restaurace se soukromym pivovarem ...a cedule asi mela byt jako vtipna. Vtipna stylem jako "co ma muz udelat, kdyz zena prijde do obyvaku? Jit do kuchyne zkratit ji retez. Hahahaha."

      Vymazat
    9. Přiznávám, žes mi s tím psaním nasadila brouka do hlavy... :-)
      Dík za článek!

      Vymazat