úterý 21. dubna 2015

Další příspěvek od matky na mateřské

Konec těhotenství s Geckulkou jsem přirovnala na výstup na Anapurnu a ačkoli mám čím dál tím slaběji v paměti, jak to při výstupech na ty opravdu vysokohorské vrcholky chodí, známé pocity se rychle vrací. Na konci sedmého měsíce jsem se opět budila s pocitem, že vlastně ani nemám břicho a týden na to už jsem celá bolavá skučela, ať si Hvězdopravec dítě aspoň na chvilku půjčí, připálila jsem snad každé jídlo, protože jsem se zvedala a chodila do kuchyně ověřit, zda už je vařeno, až ve chvíli, kdy jsem si byla jistá, že tam nebudu muset chodit znovu, a jednou se mi dokonce mým laxním přístupem k vaření podařilo rozhoukat nedávno instalovaný a ve Francii povinný požární alarm. Zrníček se pořád hýbe pořád a já začínám tušit, že z něj asi bude cyklista, protože mele nohama v mých játrech jako kdyby trénoval na Tour de France. Možná, že jsme opravdu měli nechat nákup cyklovozíku pro dvě děti až na dobu po porodu, říkám si, zdá se, že se na něj náš syn bezmezně těší.

Geckulka zatím dál objevuje svět. Naučila se pěkně házet, a tak pořád chce chodit házet kamínky do zavlažovacího kanálu za domem, zavlažovacího kanálu, ze kterého šedivím, protože kolem něj nejsou žádné zábrany a zídka na mostě je jen tak vysoká, aby udělala díru do té úplně spodní části dveří Autojakokrávy, když to na mostě nemůžete vytočit - to mám ozkoušené - zkrátka zídka sahá Geckulce do pasu, a Geckulka se o ní opírá a hází do kanálu kamínky jako by v něm chtěla vytvořit přehradu. Jinak by naše krasavice také ráda skákala a vyskakovala si. Zatím její technika ale vypadá tak, že si sedne na bobek a prudce vstane, přičemž odlepí jednu nožičku a zkrátka "jí to nevyskočí", ale Geckulka trénuje poctivě, co kdyby náhodou.

Minule jsem vám psala, že Geckulku zajímá, jak se co jmenuje, a že je také velkým strážcem osobního vlastnictví. Ví moc dobře, čí je co a dnes ráno mě taktně upozornila slovy "máma je papa", že mám Hvězdopravcův župan. Možná si myslíte, že geckulčtinu moc interpretuju, ale ne: slovy "mama je mama" ukazuje, že boty na mých nohou jsou mámy a následně "papa je papa" zase že ty tátovy jsou tátovy. A navíc, ohromený výraz, že máma má tátův župan jasně svědčil o tom, že "máma je papa" neinterpretuju vůbec špatně. A navíc, večer si Geckulka nazula poprvé v životě moje boty. Když si půjčuje máma, co by si nepůjčila Geckulka, že ano.

K otázce "čí to je" a "kdo to je" také už dlouhou dobu hledá Geckulka odpovědi na otázku, kam co patří. Tou to vlastně asi všechno začalo. Na Vánoce, když jsme byli na týden na horách, jsme si prohlíželi knížku, v níž je na obrázku otevřená lednice a v ní jogurt, a Geckulka nad obrázkem začala ukazovat na skutečnou lednici - byli jsme na horách právě dva dny a lednice byla vestavěná, tj. s dveřmi stejnými jako zbytek kuchyňské linky, a mně došlo, že každý můj krok doposud byl zřejmě sledován mnohem víc, než si myslím, takže Geckulka zkrátka ví, kde se jogurty berou. A co kam patří je pořád Geckulčina velká starost. Bohužel už přestala uklízet Hvězdopravcovy špinavé ponožky, ale jinak pyšně uklízí svůj pytel na spaní (do postýlky) , lahvičku (ta patří vedle gauče), zmuchlané papíry a odpadky (hází je za mříž vedle krbu) a bryndáčky (do koše na prádlo). Dělá to tak ráda, že když nechám na stole roli papírových utěrek, dožaduje se, abych jí dál a dál otírala ručičky a pusinku a ona mohla házet další a další papíry ke krbu. Rozlišit mezi bryndáčky, utěrkami a papíry se jí zatím daří víceméně, ale kupodivu neprotestuje, když jí řeknu, že látkové ubrousky patří do prádla a ne na podpal. Uznává zkrátka, že máma domácnosti rozumí líp a občas, když potřebuju, aby Geckulka šla domů z venku, nalákám jí slovy jako "pojď, půjdeme dát prádlo do pračky" nebo "pojď, půjdeme vyndat myčku". Prádlo do pračky dává Geckulka jako profík. A jen jednou jsem vyprala dudlík.

A když už jsem v tom mateřském vychloubání, koukejte ještě na tohle: naše dcera říká neustále a všem "na shledanou", mává ručičkou a posílá pusinky. "Au revoir", říká pěkně v jeslích paní ředitelce, stojící v hale. "Au revoir", říká prodejcům na trhu. "Au revoir", říká našemu domu, když jdeme do jesliček a políbí zeď v předsíni. "Tak jdeme", řeknu a Geckulka se přiblíží k zatěžkávacímu ježkovi, který má sloužit, aby nám nebouchaly dveře od kuchyně a kterého Geckulka pravidelně přemisťuje všude po bytě a olizuje mu nos, a řekne: "Au revoir ježe!" "Jdeme, šup!", řeknu, ale Geckulka běží zpět dovnitř a mává tříkolce: "Au revoir, kuku!" a už letí huban na sedadlo. "Geckulko!!!", řeknu já ve dveřích a jsem ráda, že nemusím spěchat do práce. "Au revoir, papí", volá zatím Geckulka ze záchodu a líbá toaletní papír, "Au revoir!" mává a konečně jde. Už zbývá jen říct au revoir tříkolce venku, gumovkám, medvídkovi z kartonu, Geckové to výtvoru, který přinesla z jesliček tak pyšně, že jsem nemohla jinak než zavěsit ho vedle našich vchodových dveří, a možná ještě kytkám na terase a může se jet.

Zkrátka, Geckulka je naše permanentní divadlo a zrcadlo. Zjistila jsem, že když po ní něco chci, upřeně na ná hledím a vehementně kývu hlavou. Zjistila jsem to tak, že Geckulka, když po mě něco chce, pronese geckulčtinou svůj požadavek, ukáže, pokusí se mě zhypnotizovat a vehementně kýve hlavou. "Mama hačí la-bas", kýve jako o závod, fixuje můj pohled a přísně ukazuje na jednu ze dvou miniatrurních stoliček u svého stolečku. "Mňami mňami", pronáší stejně vážně, kývá a ukazuje na lednici. "Eeee, eee", nemá slov, ale má pořád dost sil kývat a ukazovat a jasně tak vysvětlit, že to, co chce, je, abych přistavila schůdky ke dřezu a umyla jí ručičky. Mytí ručiček má úplně stejnou zvenkudostavající moc jako "pojď, půjdeme dát prádlo do pračky." Geckulka ho zbožňuje.

Geckulka udělala tak dobrou reklamu na dítě, že se nemůžeme dočkat, až se k nám přidá i Zrníček jinak, než jako Tour de France v mém břiše. Zdá se mi, že Zrníček se také nemůže dočkat, a tak se pořád vrtí, převaluje, škytá a vůbec dělá všechno proto, abych měla jednu kontrakci za druhou a aby se na něj nezapomnělo. Geckulka ví, že mám v bříšku miminko, a i když podle ní má miminko i tatínek a ona sama a také dva lidé, které viděla v reklamě na stahovací břišní pás v teleshoppingu, jen to moje "mimi" má právo na pusinky, pohlazení a v poslední době dokonce i na opičku Dudu, Geckové usínáčka, bez které by se zbořil svět, a dokonce, dokonce, dostalo miminko dvakrát dudlík do toho, co zbývá z mého pupíku.

A to je od nás tedy pro dnešek všechno. Jak vidíte, je ze mě opravdická matka na mateřské, a jak se můžu čím dál tím míň hýbat, bojím se, že lepší to nějakou dobu nebude....

3 komentáře:

  1. Tohle muze poradne ocenit jenom ten, kdo ma deti v podobnem veku :)
    Vsechno potvrzuji! Rozlucky se vsim, skakani (uplne jsem na to zapomnela), myti rucicek, oznacovani co komu patri (krome bot, jsou to zejmena rucniky v koupelne)

    OdpovědětVymazat
  2. A další příspěvek?
    Jsme zvědaví!

    OdpovědětVymazat
  3. Jsem tak hrdá a šťastná, že tu mohu sdílet toto pozoruhodné svědectví, úžasné a mimořádné, prostě nemůžu uvěřit, že můj bývalý manžel je tady se mnou a prosí o všechna jeho špatná jednání a říká mi, jak prázdný se po celou dobu cítil byl pryč, opustil mě a způsobil mi tak bolest po rozvodu, ke kterému došlo před 5 měsíci. A celý tento zázrak se stal okamžitě poté, co jsem kontaktoval doktora Egwaliho o pomoc, jsem dnes nejšťastnější ženou na celém světě, řekl bych, že ho po svém boku budu mít znovu. Je to zázrak pro mě a moji rodinu a věčné potěšení a veselí. Jsem nyní tak šťastný a nevím, jak moc bych měl vyjádřit svou vděčnost a uznání Dr.Egwali. Důrazně bych ho doporučil, pokud potřebujete okamžitou pomoc, protože je zaručena.
    Zašlete mu e-mail dnes /dregwalispellhome@gmail.com nebo přes
    WhatsApp: +2348122948392

    OdpovědětVymazat