sobota 23. listopadu 2013

Jak nám to zase jde

Nějak mi ten blog zamrzá, řekla bych. Ono se také není čemu divit, do Zvonokos dorazila zima.

V minulém příspěvku jsem vám vyprávěla, jak nám to jde, a můžu jen dodat, že nám to jde pořád stejně. Pořád běhám jako splašená ráno s prázdným kočárkem plným harampádí, Hvězdopravec pořád nosí Geckovou ráno do jeslí a ona tam pořád vzorně spí, jí a především se druží, křičí, směje a piští. Už je to pěkných pár týdnů, co umí chňapat, a žádné miminko v jeslích před ní není v bezpečí, pokud se neumí odplazit dost daleko. Minule, když jsem přišla, držela Gecková za ruku svojí tříměsíční kamarádku nevyslovitelného jména. A Hvězdopravec mi prozradil, že si onehdy ráno trochu přispal a jak tak chrupal, Gecková ho celou dobu držela trpělivě a klidně za prst a když pootevřel oči, tak se na něj radostně smála. Také si umí chňapnout nožičky a sundat si ponožky. Od jisté doby se nám tedy uprostřed obýváku válí nejen ponožky Hvězdopravcovy, ale též ponožtičky naší princezny. Hádejte, kdo je sbírá. 

Jako každé dítě si Gecková také umí nacpat do pusinky celou pěstičku a proslintat si rukáv až k rameni. Když se k ní nakloním, vyndá si ručičku z pusinky a drapne mě za vlasy a já už chápu, jak mohly všechny ty adolescentní chilské matky dojídat odporně rozžužlané sušenky svých dětiček, sušenky, jichž já jsem se odporem nemohla ani dotknout, abych je donesla do koše: sekrety vašeho dítěte mají prostě speciální status a zvracivý reflex se na ně nevztahuje. "No ty jsi moje miminečko", šišlám na Geckovou, která chytá oslintanou ručičkou můj nos. Jednou jsem málem řekla mimísek. Jednou jsem také Geckovou, která už dva týdny kašle, nechala, aby mi oslintanou ručičku strčila do pusy a pokusila se chňapnout zuby. Kromě toho, že to není zrovna výchovné ani nijak extra zábavné, bych vám ráda řekla, že představa, že vaše imunita je mnohem lepší než ta vašeho dítěte a že si s kašlem lehko poradíte, je naprosto mylná. Já jsem kromě kašle ještě ztratila hlas. 

Chňapání po hračkách Geckulka trénuje ve své stoličce, kterou nám přenechala kamarádka Hvězdopravcovy sestřenice. Jak se stolička nazývá česky nevím, tady se tomu říká transat, což znamená také plachetnice, protože transat je zkrácenina z transatlantique. Existuje dokonce letecká společnost Air Transat. Zkrátka, stolička je zřejmě jakýmsi předstupněm k odhalování dálek. A ta Geckulčina zadarmo získaná láká i k objevování dalších věcí neb, zřejmě pochází od návrháře jazykově vybaveného jen velmi bídně, je ona stolička ušita z látky, na které se protínají natištěné vesele barevné cedulky se slovy welcome - beer - baby - box. Ještě, že Geckulka neumí číst.

Kromě chňapání se Gecková také naučila otevírat pusinku dokořán, jakmile jsem ji vzala do náruče, jako kdyby náhodou šlo kolem taky prso. "Gecková, vletí ti tam moucha!", kárala jsem ji láskyplně, a ona na mě pokojně hleděla, pusinku otevřenou tak, že si málem vykloubila čelist, a čekala, jestli náhodou nebude nějaká dobrota. A pak, že si takhle malé děti nic nepamatují. Jenže je to asi tak dva týdny, co Geckulka projevuje mnohem méně trpělivosti, a kromě žádostivého otevírání pusy také ječí. Nevím, v jakém je to jazyce, ale přeložila bych to asi takto "Prso nebo život!" Zkrátka, nadešel čas zamyslet se nad tím, čím Otesánka nasytit, neb zásoby zmraženého mateřského mléka se začaly prudce tenčit, Otesánek vypil jen v jeslích hravě téměř půl litru denně a já začala nezvykle soucítit s dojnými kravami ve velkochovech. "To nevadí," řekla jsem, hrdá na to, že jsem i přes to, že Gecková chodí od tří měsíců do jeslí, zvládla až do pěti měsíců plně kojit - ve Francii je to taková rarita, že by to zasloužilo jistě přinejmenším čestné foto na krabičce Veselá kráva: "Prostě jí začneme přikrmovat zeleninou a ovocem!"

A tak jsme dneska poprvé utírali Geckové doma vyrobenou jablečnou přesnídávku málem i zpoza uší. Protože, co se také naše pricezna také nedávno naučila, je, že se naučila dělat bublinky ze slin a vydávat pusinkou prdivé zvuky. Strašně ji to baví. A i když vydává tyhle zvuky s přesnídávkou s puse, je to pořád lepší, než když se do toho pustí na ostro. 

"Nebolí vaši holčičku bříško?", zeptala se mě tuhle v jesličkách Karine.
"Nevšimla jsem si, proč, plakala?"
"Ne, to ne...," vytáčí se Karine a mrká na kolegyni Sandrine.
Tvářím se nechápavě.
"Kdypak naposledy kakala?", ptá se Sandra.
"V sobotu", přemýšlím. Je středa. To je úplně normální. Nejpozději do pátku budeme mít "kakací den", který skončí nejméně tím, že budeme muset vyprat welcome-baby-beer-box transat, hrací kobereček, kočárek, prostě to, kde se Geckulka bude nacházet - pokud někoho zajímá, které plenky těsní, vězte, že žádné - a Gecková bude mít tu čest vyzkoušet další urgentní koupání v umyvadle, dřezu, fontáně, řece, zkrátka v čemkoli, co bude zrovna po ruce.
"Aha....", vytáčí se pořád Karine se Sandrou, až se Sandra odváží: "Já jen, že ona hrozně prdí."
"A strašně to smrdí", dodá Karine.
"Dneska jsme jí dvakrát rozbalily plenku v domnění, že.....a ono nic", nesměle mi vysvětlují obě tety a já nevím, co bych jim k tomu řekla.

"Zeptej se jich, jestli jejich větry voní", smějeme se večer doma s Hvězdopravcem poté, co vykoupeme Geckulku, která si od jisté doby kupodivu nechává snad schválně všechno kakání místo jesliček na doma. Většinou se do toho pustí jakmile ji vytáhnu v garáži z kočárku. A úplně zaručeně pokud jí oblékneme růžové body s princeznou a nápisem "princezna s tisíci poklady". Možná přeci jen číst umí, kdo ví.

Když skončí pracovní týden, sejdeme se v pátek doma a hledíme na předpověď počasí. Vyhublá a lehce vyzobaná hlasatelka v chic šatech ukazuje na mapu Francie a s tradičním pařížcentrismem říká: "Zítra bude zataženo s nízkou oblačností, místy déšť, deset stupňů..." "Jakej déšť, já vidím slunce", směju se a koukám na jižní cípek Francie, kde září obvyklé žluté kolečko. "Děláš úplně stejný vtipy jako všichni jižani", poznamená Hvězdopravec spokojeně a začneme plánovat, co podnikneme.

Minulou středu ale vyzobanou hlasatelku nahradil jako obvykle v týdnu pán v obleku a pravil, že celý východ Francie je v oranžovém stupni bdělosti, vigilance orange, a to ne jako obvykle kvůli větru (naše princezna s tím nemá nic společného), ale kvůli sněhu. Bude sněžit! hlásila mi také aplikace Meteo France v mém telefonu. Oranžový stupeň bdělosti! Nevyjíždějte za žádnou cenu autem, pokud nemusíte, pravila zpráva o tom, co to oranžový stupeň bdělosti znamená. A pokud už vyjedete, nezapomeňte si zimní pneumatiky. Pravda, Autojakokráva zimní pneumatiky má, ale jsou v garáži, pomyslela jsem si. A řetězy, povídal Chytrý telefon. Kde je mám narychlo sehnat ale neříkal. A přikrývku a termosku. A něco k jídlu, čekání v závěji či v zácpě na odtahovou službu může být dlouhé, doporučuje nám prý pan prefekt, dočetla jsem se, a u tohoto tvrzení se rozhodla, že "pokud nemusíte", se vztahuje zřejmě i na mě. Trávit noc v autě uprostřed zácpy na zasněžené dálnici opravdu nemusím.

Následující den jsem se tedy vzbudila jako obvykle v šest a podívala se ven z okna. Na chodníku bylo pět centimetrů sněhu a pořád se to sypalo. Protože mám pořád v hlavě, že "u Muzea čtyři" rozhodí jenom nějaké Pražáky, zeptala jsem se Hvězdopravce, co si o tom myslí. "Pět centimetrů ve Zvonokosech!", zafuněl zpod peřiny: "No to se na to vykašli, to nemá ani cenu zkoušet."

Rozhodla jsem se, že zkusím dojít alespoň pro pains au chocolat. Ulice Zvonokos byly klidné jak na Štědrý den, sníh se sypal a po silnici okolo hradeb se nesměle šinula dvě tři auta s nějakými nenechavci, kteří opravdu jeli do práce. Osvícená pekárna s jedním jediným pekařem, který stihl přijít ještě než začalo sněžit, vypadala jako z pohádky. V sedm jsme seděli u kafe. V půl osmé volali z jeslí, že je zavřeno, protože sněží. "No vidíš," řekl Hvězdopravec a zavolal svému kolegovi, aby zjistil, jestli je Observatoř také zavřená. "Nevím, ale já nikam nejedu. Jean Philippe jede. Nevím, o co mu jde", řekl kolega. Jean Philippe je ze severu, to jest odněkud od Lyonu. Vzpomněla jsem si na slova své kolegyně: "Když bude sněžit, tak nikam nejezdi, to nemá smysl." a rozhodla se, že budu raději skutečný Jižan. Nejen, abych se posmívala Pařížanům, že jim pořád kape na maják, ale také proto, abych věděla, že když sněží, tak sněží. "Chceš ještě jedno kafe?", zeptala jsem se Hvězdopravce a zapnuli jsme televizi, abychom mohli sledovat, jak ti blázni s termoskami a přikrývkami stojí v hodinových zácpách, zatímco silničáři vysvětlují, že tady na jihu mají jen omezený počet pluhů a že to nejpozději zítra stejně zase roztaje.

Roztálo, a díky tomu, že nasazení v posledních dnech trochu polevilo, mám čas se s vámi podělit o to, jak nám to zase jde.

21 komentářů:

  1. Sláva! Věděla jsem, že to musí přijít každým dnem! :o) Moc se mi líbí fotky - všechny! m.

    OdpovědětVymazat
  2. Také jásám :-D Gecková už je dobrý kus ženské a to mimískování je občas těžké odolat (já jsem teda do mimíska nešla, ale nejednou jsem se překvapila tím, co ze mě vypadlo za perly, o kterých jsem se kdysi domnívala, že je ani neznám...), ale baby beer box určitě utuží její vztah k českému kulturnímu dědictví:-)
    Hele, zrovna včera jsem se bavila s jednou známou, která do rozhovoru v novinách uváděla Francii jako dobrý příklad státu s dlouhou placenou mateřskou, možností částečných úvazků atd. atd. Dánsko pouč se! stylem. Což ve mně teda vzbudilo zvědavost a touhu se zeptat, jestli víš, jak to je. Kdo má nárok na dlouhou mateřskou, kdo toho využívá a jaký je status takové ženy (nechci být sexista, ale fakt je, že chlapi se do toho moc nehrnou) na tříleté mateřské...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A ta tvoje znama tady zila? Protoze ano, existuje trileta rodicovska (nikoli materska), ale pouze od druheho ditete a pouze pokud mas odpracovanou urcitou dobu u zamestnavatele a beres stejne asi 300-400eur, jestli se nemylim, coz je v zemi, kde je minimalni plat okolo 900eur opravdu almuzna, ze ktere zaplatis tak svou polovinu najmu. Proto to vyuzivaji hlavne matky, ktere maji stejne maly plat a casto ne plny uvazek (samozrejme, pokud je tvuj plat 600 eur, takovy rozdil to zas neni). V mem pripade jsem mela narok pouze na materskou (sest tydnu pred, deset po, u druheho ditete je to stejne, u tretiho je to o par tydnu delsi, myslim, ze je to osm pred a ctrnact po), na tu maji narok vsichni (i kdyz ne nutne na penize, ale i kdyz nemas prijmy, tak mas ze zakona narok zustat doma jako kdybys byla nemocna: napriklad, kdyz studujes nebo jsi nezamestnana). Na tu materskou navazuje rodicovska, ktera je u prvniho ditete maximalne sest mesicu, u druheho pak maximalne tri roky, ale jak rikam, musis splnovat urcita kriteria (coz ja jsem nesplnovala) a predevsim si to musis moct dovolit. Takze opet jde podle me o nedorozumeni, u sousedu je vzdycky trava zelenejsi :).

      Co se tyce castecnych uvazku, tak samozrejme existuji, casto velmi nedobrovolne (pracujes pul dne tam, druhy pul den jinde, dohromady ti to da 80% a s cestovanim ti to zabere vic casu nez prave na 100%....za 80% mzdy, samozrejme). Podle me se ted s krizi situace hodne zhorsila, prace neni, zivot je cim dal tim drazsi, takze nechat si zkratit uvazek je cim dal tim komplikovanejsi: ne z hlediska, ze by ti to nedovolili, ale ze je tezke si to dovolit, protoze neni jiste, ze budes moct pak zase pracovat vic. Ale jsem si jista, ze u statnich uredniku s definitivou to musi porad fungovat a dobre. Pravda taky je, ze diky pracovnimu tydnu 35 hodin clovek bud pracuje jen 7 hodin denne, nebo ma narok na vice dovolene jako kompenzaci za to, ze pracuje vice (ja mam 45dni, napriklad), coz se pocita.

      Jaky je status zeny na materske netusim, netroufam si rict. Vzhledem k premise, ze to vzdycky clovek dela blbe, bych rekla, ze se urcite najde mnoho lidi, co je povazuje za lenochy, co se profesne nerozviji, stejne jako matky meho typu jsou karieristky, kterym na jejich diteti nezalezi ani zbla. Kdo chce psa bit, hul si vzdycky najde.

      Jinak jak je to tu s chlapy na rodicovske taky nevim (vzhledem k tomu, ze ji ani spousta zen nema), ale za co bych dala ruku do ohne je, ze je tu mnohem mene pozitivne vnimana takova ta monopolizace ditete ze strany matek, kdy otec prakticky do doby, kdy je treba naucit dite jezdit na kole, nema moc pravo cokoli rict - a mozna ani nic rikat nechce, protoze "dite patri k mame". Mozna tu nezustava o moc vic chlapu na rodicovsky nez jinde, ale oproti Cecham vidim jasny rozdil v tom, jak se staraji. Ale to je dano urcite i prave tim, ze tu zenske nejsou doma, a zvladnout sama dite, praci a dum je proste naprosto nemozne.

      Vymazat
    2. Dík moc za vyčerpávající odpověď :-) Ta známá ve Francii nežila, ale má tam švagrovou a švagrová má šest dětí... Od ní má informace.
      U nás se teď právě rozvíjí debata na téma, jestli je to s mateřskýma (to je blbý název, asi spíš rodičovská, bo na ní může být i otec, že) zařízeno dobře a spousta lidí přichází s různýma nápadama a tohle mě fakt zaujalo, protože nemám dojem, že by Dánové byli ochotní akceptovat francouzský systém :-)
      Na dobu osmdesátých let, kdy byla mateřská tři měsíce se tady vzpomíná s hrůzou v očích:-D
      Někdy si říkám, že kdyby jsme měli víc slunce, dobré jídlo a nějaké hory, bylo by míň času na debaty a sociální stát :-D

      Vymazat
    3. Aha...no, kde je lehci mit rodinu se sesti detmi, to netusim...mozna ze ve Francii je to lepsi, jsou tu ulevy pro pocetne rodiny, pridavky, plus moznosti dat deti hlidat, skola od tri let...no, tezko rict, preci jen, sest deti neni uplny standart, tak clovek moc nevi, akorat si rikam, ze slovo "lehci" se do te prvni vety nejak nehodi :). Kdyz mluvim o pridavcich a ulevach, chci jen rict, ze jsou, ne, ze bych si myslela, ze se osmiclenna rodina vali ve zlate, to snad ani nejde, pokud clovek tedy neni bohaty dedic.

      No, tady je debat porad o vsem spousta, ale o delce materske ne, proste to tu tak maji, jsou na to hrdi a zadne stiznosti slyset nejsou - lide si stezuji na nedostatek mist v jeslich, to jo, ale nikdy jsem neslysela nikoho nadavat na to, ze by to bylo kratke....nebo jo, ale ne "vazne nadavat", jen tak "raler", jak rikaji Francouzi, brucet, v cemz jsou Francouzi sampioni, bruci porad....na to, ze jsou zacpy, na to, ze je moc teplo nebo moc zima....ale proste to neni opravdicke nadavani, aby kvuli tomu sli do ulic.

      Jo, a jeste k te "materske" versus "rodicovske", tady se to prvni jmenuje materska, protoze tech par tydnu pred a po porodu jsou podle me hlavne na to, aby se clovek sebral jakz takz psychicky a fyzicky. Vzhledem k tomu, ze z definice veci rodi matka, tak je to materska. Mimochodem, otec ma ze zakona narok na 14 dni absence v praci, to je otcovska. Pak je to rodicovska, protoze si ji muze vzit jeden nebo druhy, ale jak jsem psala, narok na ni neni automaticky a u prvniho ditete to neni dlouho.

      Vymazat
    4. Tady je mateřská max. 4 týdny před termínem, 2 týdny povinně po termínu a potom 12 týdnů pro matku (pokud ale nechce, nemusí si ji vybrat), otec má 2 týdny po porodu a zbytek si můžou rozdělit, jak se jim líbí (dohromady to dá max. 52 týdnů). Byly tady pokusy vyhradit část rodičovské výhradně pro otce, aby se prý zvýšila rovnost pohlaví, nakonec to dopadlo tak, že muž na rodičovské má víc peněz... teda jestli tohle má něco společného s rovností...
      Jinak tady velké rodiny nemají výhody žádné. Spíš naopak, například pokud máš s sebou víc než dvě děti v MHD musíš za ně platit (i když máš právě narozené trojčata) a minulá vláda taky zrušila přídavky na třetí a další dítě (což ta současná naštěstí zase zrušila). Na druhou stranu má člověk slevu v jeslích a ve školkách (jo, tady se platí tvrdé peníze i za státní instituce).
      Tady se délka mateřské až do nedávna brala jako privilegium: "Podívejte jak se my v Dánsku máme, mateřská až 52 týdnů!" což ale poslední dobou tak trochu koliduje s velkou nespokojeností s kvalitou jeslí a výzkumy dětských psychologů. Netvrdím, že je tohle nějaký obecný trend, ale určitě je to debata v úplně jiné rovině než třeba před rokem, před dvěma.
      Na druhou stranu je určitě taky čím dál tím víc těch, co si myslí, že i těch 12 týdnů po porodu je neskutečně dlouhá doba bez práce...

      Vymazat
    5. No s tou rovnopravnosti je to opravdu dobre. Neni to tim, ze se prispevek odvyji od vyse platu a ten maji muzi vetsi (nerovnopravne, samozrejme).

      Mimochodem, tady je ted velka debata o tom, jak malo deti do veku tri let ma misto v jeslich nebo u chuvy (ve velkych mestech opravdu mista krute chybeji a maji na ne narok predevsim bohatsi rodice, protoze ti maji obvykle stabilni pracovni smlouvy....nekdo s polovicnim uvazkem na dobu neurcitou ma smulu...) a jak je to spatne a jako priklad, jak to ma byt dobre, je predhazovano Dansko, kde je pry mnohem vetsi pocet deti v kolektivni vychove :D. Kouzlo statistik a travy zelenejsi. Tady ted chteji prehodnotit system stanovovani ceny za umisteni ditete do jesli nebo u chuvy (oboji je stedre dotovane a cena v jeslich je maximalne asi 2 eura za hodinu, pocita se to podle vyse prijmu rodicu), aby bohati platili vic a mohlo se zridit vic mist, abychom na tom byli jako v tom Dansku zaslibenem :).

      Vymazat
    6. Ha ha ha:-D Tak to se královsky bavím! No tady je dětí v kolektivní výchově hodně. Od tří do šesti let je to 97% a 86% jednoletých. Stát garantuje místo v instituci.
      To je sice na jednu stranu fajn, na stranu druhou to v kombinaci s úsporama (krize) vede k tomu, že se staví větší a větší jesle s míň a míň personálem, případně míň vzdělaným personálem. Ve výsledku jsou to takové malé džungličky, viděla jsem nějaký výzkum, který tvrdil, že dítě zažije v jeslích průměrně 20 minut kontaktu s dospělým denně... Nic moc. Především pro děti, co nejsou úplně moc asertivní...
      Na druhou stranu do institucí se počítám třeba i já (jsem najatá městem na to, abych se starala o své děti) nebo jiné formy hlídání a tak jsou rozdíly fakt velké.
      Když pominu kvalitu, myslím, že je dost problematické to, že stát rodiče nutí umístit děti do jeslí a to i když jsou třeba nezaměstnaní. Pro ty, co nejsou z EU je to ještě drsnější než pro nás. To, o čem se tady teď vede debata, je především možnost volby.
      Jinak ta rodičovská pro muže není vyšší díky tomu, že by víc vydělávali, ale díky tomu, že když jdou na rodičovskou, mají na rozdíl od žen úlevu na daních (tady se platí daně ze všeho, i z mateřské a podpory v nezaměstnanosti například.)... Občas se nestačím divit, jak se politické ideály naplňují v praxi :-D

      Vymazat
    7. 20 minut, to je opravdu malo. Mimochodem, kamaradka, ktera bydli v Dansku, ma dve deti a starsi jednou prisla uprostred dne sama ze skolky, jeste s kamaradkou, proste zdrhly a sly domu: ve ctyrech letech. Musim rict, ze kdyby se to stalo tady, tak je to skandal az na pudu. Nastesti to dobre dopadlo, kamaradka byla doma s mladsim ditetem, a jak slysela hlas svoji dcery, tak s neuverenim vykoukla na zahradu a uvidela, ze si tam ratolest hraje s kamaradkou jako by se nechumelilo. Takze verim, ze to asi musi byt s temi dospelymi docela prusvih.

      Jinak povinne jesleni by se mi taky nelibilo, tedy do urciteho veku. Od tri let uz je podle me mozne durazne doporucit, aby dite nekam chodilo, a to mozna predevsim "nedanske" deti, jestli jejich rodice zustanou v Dansku: preci jen, doma se dansky nenauci. Delat to povinne ale podle me opravdu nema smysl, dulezitejsi je vysvetlovat proc.

      Jo, tady se taky plati dane ze vseho, z materske i z davek v nezamestnanosti. Ale chlapi stejne jako zensky. To je fakt hybrid, co tam u vas vymysleli.

      Vymazat
    8. No, ono to není povinné oficiálně, ze zákona, aby děti chodily do školky a do jeslí, ale na rodiče je vytvářen systematický tlak, aby děti do jeslí odevzdávali. Funguje to celkem dobře, jak ukazují statistiky...:-) Hodně lidí tvrdí, že neexistuje možnost volby. Já si myslím, že možnost volby existuje vždycky, ale cena je fakt vysoká.
      S nedánskýma dětma je to složité. Na jednu stranu se ví, že čím lépe umí svůj mateřský jazyk, tím snáze se naučí druhou řeč, na druhou stranu často chodí do institucí, kde je většina dětí nedánských (například tam, kde chodila naše dcera bylo snad 98% dvoujazyčných dětí) a s tak malým kontaktem s dospělýma Dánama se toho moc nenaučí, což se s nima samozřejmě táhne dál.
      Ta historka od kamarádky je dobrá :-) Nedávno tady byl skandál, když nějaká školka zapomněla malého chlapečka v lese... Byl nalezen náhodným turistou a všechno dobře dopadlo... On problém ani tak není v tom, že by bylo pedagogů málo (v jeslích ca. 3 dospělí na 10 dětí, ve školce 1 dospělý na 7 dětí), ale v tom, že většinou nic nedělají. Typický pedagogický den, jak se mi to jeví, spočívá v popíjení kávy, konverzaci s kolegy a zírání na děti. Neříkám, že jsou všichni takoví, ale většina školek bohužel to tak má. Místo toho, aby se dospělí zapojili do nějaké komunikace s dětma, akorát se staví vyšší ploty a měkčí podloží na hřištích.
      Jsem v tomto směru hodně kritická a tu kritiku jsem si vypěstovala právě díky tomu, že narozdíl od běžných rodičů, kteří odevzdají dítě a zmizí do práce, já se se školkama a jeslema potkávám v průběhu dne, slyším, jak pedagogové na děti mluví a vidím, jak ignorují potřeby dětí a mnohdy i šikanu. Což je teda jeden z důvodů, proč v žádném případě nechci dát děti do jeslí a co se týká školky, jsem extrémně vybíravá...
      Jenom se modlím, aby tím tak nějak prošli a pokud možno bez zásadních traumat... podle toho, co jsem měla možnost zažít, nemám velkou důvěru ani v úroveň dánské psychoterapie:-D

      Vymazat
  3. Gecková je kouzelně roztomilá!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :). Ze jo, ja to porad rikam, ze to je to nejkrasnejsi miminko na svete :).

      Vymazat
  4. Parádní a dobře se čtoucí blog se spoustou inspirace, kde nemám na mysli jen recepty :-)..díky. Zajímalo by mne jak zaměstnavatelé ve Francii "řeší" případy, kdy s prckem prostě doma zůstat musíš. Třeba v případě, kdy má mrňous porodní váhu pod kilo a rodiče (nebo alespoň jeden z nich :-) s ním musí několikrát denně cvičit (například v Čechách "vojtovku") a více se mu věnovat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju za komentář.

      Zaměstnavatel neřeší, jelikož to není (a skutečně není) jeho problém. Řeší rodiče, kterym stát připravuje prava a podminky, aby v takové situaci mohli řešit. Musím upřesnit, ze mateřská není šest tydnu před a deset po porodu, ale po termínu porodu. Takže kdyz se narodí díte extrémně dřív, tak matka ještě není na mateřské, a také z definice věci nemá díte doma. Buď tedy dostane nemocenskou (která je možna i z psychických důvodu) nebo dal chodi do práce, kdyz chce. Pak, kdyz už muže mít díte doma, tak je na mateřské. Po jejím skončení muže nastoupit do práce a najít hlídání, které s dítětem cvičí, jít na rodičovskou, nechat si zkrátit úvazek, požádat babickY, nebo se dohodnout se zaměstnavatelem na neplacenem volnu nebo rozvázání pracovního poměru....jak kdo chce. Nevím, jaka je pomoc státu, pokud zůstane s dítětem doma z důvodu jeho zdravotního stavu, ale jsem si jista, ze pokud je díte uznáno jako handicapované, nejaké dávky rodiče mají. Konkretni pripad s takhle nedonosenym dítětem neznám, ale znám několik, kde se díte narodilo v sedmém a osmém měsíci, nebo kdy se narodilo díte postižené, a tohle jsou možna řešení....

      Vymazat
    2. díky za vyčerpávající info. IMHO mi přijde v tomto případě řešení v místních zeměpisných šířkách trochu vstřícnější vůči rodičům ze strany státu (se zaměstnavateli to bude asi o fous horší), protože trvá cca 2 roky než (pokud vůbec) se dítě dotáhne na úroveň vrstevníků. Na druhou stranu (z vlastní zkušenosti) je pak může díky zvýšené péči a já osobně to přikládám i vlivu Vojtovy metody na dětský mozek také výrazně a rychle "předběhnout".:-)
      Každopádně jesle od 3 měsíců jsou pro našince v současnosti ne zcela obvyklá věc. Není to ale tak dávno co i tady tato vymoženost fungovala. Na konci 80. let tady existovalo 1700 jeslí a pečovalo o cca 20% dětí ve věku 0 - 3 roky.
      Nějak si tam ty "vánočky" prostě nedokážu představit :-)

      Vymazat
    3. Co je to IMHO? Vubec nezpochynuju, ze Vojtovka funguje a ze intenzivni pece pro takhle nedonosene deti je nutna. Jak rikam, neznam nikoho, kdo by mel takhle moc nedonosene dite, takze moc nevim, jake moznosti zdravotni a socialni pojisteni nabizi v pripade, ze ma dite realne opozdeni.

      Je ale jasne, ze na rozdil od Cech ve Francii mini, ze clovek by se mel predevsim naucit zit s druhymi a to od raneho veku. Zatimco u nas se porad cela predskolni pece toci okolo padesat let starych Matejckovych vyzkumu (ja si taky ty vanocky neumim predstavit - mimochodem, sama jsem byla v jeslich koncem sedmdesatych let a nejsem si jista, ze v te dobe jeste byly "vanocky": ale musim se zeptat doma...) a tvrdi se, ze dite ma byt s matkou nejlepe do tri let (vzhledem k tomu, ze pred timto vekem je prakticky nemozne ho zapsat do skolky), ve Francii mysli, ze kvalitni predskolni zarizeni umoznuji detem poznat se veci, ktere by se jen doma s matkou nikdy nenaucily a mysli se tim predevsim socialni dovednosti. Jak uz jsem tu psala, v jeslich jsou na jednoho dospeleho tri nebo ctyri deti, takze zadne vanocky se nekonaji, deti tam vyvadeji spolecne v mistnosti, ktera je pro ne specialne upravena (zinenky, hracky, tyce, pomoci kterych se muzou pritahovat do sedu nebo do stoje, houpacky, atd. atd.), maji zachovany vlastni rezim, takze jedi, kdyz maji hlad, spi, kdyz se jim chce spat (na spani je specialni mistnost, kde ma kazde dite svoji postylku s dekoracemi, ktere prinesli rodice). a zbytek casu si "hrajou" (ja rikam spis, ze trenujou: zkousi se prevalit, povidat si, posadit se, chytnout hracku...) s tetami nebo s ostatnimi detmi nebo samy.

      To, ze jesle od tri mesicu zni v Cechach jako totalni delirium je mi jasne. Na druhe strane to takhle funguje ve vetsine Evropy a rekla bych, ze i nasledkem tohoto je Francie zeme mnohem vice rovnopravna, co se tyce zen a muzu. Otcove jsou obecne mnohem vice soucasti vychovy deti od nejranejsiho veku (ono opravdu nejde chodit do prace, pokud na sebe otec nevezme velkou cast pece o dite a o domacnost). Samozrejme tu maji jeste co dotahovat, ale nikdo pod sedesat mi tu nerekl vetu typu "To je Hvezdopravec hodny, ze ti tak pomaha", coz v Cechach neni zadna rarita. Tady to - alespon v mych kruzich - zni jako padesat let stara absurdita, ktera predpoklada, ze dite je matcina povinnost a otec je tu od toho, aby vydelaval a zajistoval rodinu. Vysledkem tehle predstavy je "vychodoevropsky" machismus ceske spolecnosti a lepsi to nebude, dokud zeny nebudou mit jinou volbu, nez zustavat leta letouci doma zavisle na praci muze, ktery "pracuje" a zeny doma, diplom nediplom, "dovolenkujou" 24h denne 7 dni v tydnu v blbarne domacich praci a skakani okolo rodiny. Nerikam, ze je spatne, ze to tak nekdo ma. Spatne je, ze to nemuze mit jinak, protoze v Cechach uz prakticky zadne "vymozenosti" nemame. Ja bych se z toho zblaznila.

      Vymazat
  5. IMHO - http://www.zkratky.cz/IMHO/12314 (v návaznosti na Váš článek o zkratkách :-)
    Samozřejmě to neměla být obhajoba českého "systému" jen mě zajímala jaká by byla místní aplikace na náš případ, kdy jsme měli prcka po preeklamsii ve 29. týdnu (u vás 27?) s porodní váhou 800 g a nejnižší poporodní 720 g. Veškerou starost o dítě (pravidelné cvičení několikrát denně, několikeré návštěvy lékařů za týden apod) "odedřela" drahá polovice a to defacto až do dvou let, kdy teprve prcek začal chodit. Ve 2,5 letech šel do školky a při nástupu nám říkali, že půjde o rok dříve do školy (což jsme považovali z jejich strany za nesmysl a šarlatánství) Mimochodem ve 3,5 letech přišel ze školky a uměl planety sluneční soustavy a začal se často místo pohádek dívat na pořady typu Cestování červí dírou s Morganem Freemanem :-). Tudíž máme doma jeden větší Bresser Messier a babičky jsou poučovány co jsou to "pastýřské měsíce" u Saturnu a na kterých měsících je voda a kde tekutý metan. (to uvádím jen jako zajímavé spojující téma :-)
    V pěti letech byl u psychologického vyšetření shledán opravdu zralým předškolákem, ale do školy jsme jej dřív dát nechtěli..takže se teď v 5,5 letech naučil číst sám a do školy jde po prázdninách. Jeho sociální dovednosti taky nestrádají spíše naopak. Se svou nadprůměrnou "verbalitou" bez problémů komunikuje v kolektivech různých věkových kategorií a o nějaké izolaci nemůže být v jeho případě ani řeč :-)
    Když to shrnu, intenzivně jsme se od malička věnovali jeho tělesnému rozvoji cvičení, plavání, později třeba lyžování apod.( ten intelektuální přišel tak nějak sám) a tohle bychom podle mne asi těžko prováděli, kdybychom oba chodili do práce.
    Cílem tohoto mého nepříliš konzistentního příspěvku :-) byla snaha říct, že za prvé jsme rádi za to co se nám všem zatím povedlo a za druhé, že k tomu "maličko" přispěl i zdejší systém (kde mám na mysli institut mateřské dovolené), který v určitých případech může mít i své přednosti.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ;) aha, ja jsem profesionalne deformovana, tak jsem myslela, ze IMHO je nejaka socialni davka. Jinak moc gratuluju k tomu, ze jste dokazali kluka takhle vytahnout. V nasi francouzske rodine ma teta kluka s Downovym syndromem (dnes mu je 22), pri jeho narozeni prestala pracovat. Navic to bylo druhe dite, takze mela prispevek na tri roky, a davky kvuli starosti o postizene dite. Opravdu nevim, jak je to v pripadech velke nedonosenosti, coz jsou pripady nastesti vyjmecne, na to bych se musela zeptat nejake socialni asistentky. Mozna je to v Cechach jednodussi, ze jste si nemuseli lamat hlavu, jak to cele vyresite casove....chtela jsem napsat "financne", ale nedovoluju si, protoze mi je jasne, ze on ten rodicovsky prispevek zas tolik veci financne neresi.

      Jinak chci napsat, ze zdejsi system mozna vypada jako krutak taky proto, ze ja jaksi nejsem dost "v systemu", protoze jsme uplynule roky zili v Chile, pak jsem byla nezamestnana (mimochodem, na nezamestnanost ma clovek narok az dva roky...takze kdyz ma smlouvu na dobu urcitou, tak si ji muze take nenechat prodlouzit a zustat s ditetem doma), a praci jsem sehnala az v sestem mesici, takze jsem horko tezko odpracovala tech 200 hodin, ktere jsou podminka pro placenou materskou, nicmene jsem samozrejme nemela narok na to, aby mi zamestnavatel drzel misto dele. Prijde mi to fer, a diky tomuhle systemu jsem jako tehotna nebyla diskriminovana pri hledani prace. Osobne si predstavuju, jak by to bylo, kdybych byla v Cechach, vratila se po trech letech v zahranici, kdy jsem neplatila zdravotni ani socialni, hledala praci a otehotnela....na co bych asi tak mela narok....zrejme prakticky na nic a predevsim na zaveseni kariery na hrebik, protoze pokud vim, v pripadech, kde matka nema narok na materskou, ma rovnou rodicak a to povinne na ctyri roky. Vzhledem k tomu, ze chci mit deti vic, znamenalo by to zustat doma roky pres ctyricitku a opravdu nevim, kdo by me pak zamestnal.

      Zkratka, kazdy system ma sve vyhody a sve nevyhody. Pripady, jako jste vy, nebo jako jsem ja, jsou okrajove, takze je nemozne podle nich koncipovat plosne cely system (coz neznamena, ze by se na nedonosene deti a tehotne nezamestnane pricestovavsi z horoucich pekel nemelo nejakym zpusobem dbat a chranit je), a myslim, ze jsme obe mely stesti na to, kde jsme se ocitly.

      Vymazat
    2. ten posledni odstavec...podobně to vnímám i já. Jinak ještě snad jedno "dopřesnění".
      Před narozením jsme také "plánovali", že manželka doma zůstane jeden rok a prcek bude u babičky nebo v soukromé mateřské školičce (v Brně jich existuje málo a většinou berou děti až od 2let, jen pár zařízení od cca 1 roku) - realita pak byla, jak jsem popsal výše, úplně jiná.

      Zhruba ve 2,5 letech věku prcka se měla manželka možnost vrátit do zaměstnání (to, že vám budou držet místo celou mateřskou je spíš dobře znějící hypotéza než skutečnost, kdy na vás pak v lepším případě po třech letech čeká výpověď s odstupným.) A tak jsme i my řešili variantu soukromé školky. Naštěstí v místní "nekomerční" školce zřízené místní samosprávou měli tehdy volno a náš drahý "jantar" tak mohl nastoupit na "dopolední výuku" o půl roku dříve než je v kraji zvykem.
      Každopádně Vy se "držte" a ať má Hvězdopravec (nebo Hvězdopravce?) co nejdříve plnohodnotného sparingpartnera nejen na koukání na hvězdy a já jdu vytvářet něco co by se mělo alespoň trochu podobat tomuhle :
      http://www.tradicnirecepty.cz/hlavni-chody/labuznicke-panenky-na-svestkach-a-na-vine/

      Vymazat
    3. Aha, tak vidim, ze musim opravit na "ocitli". Ja jsem si rikala, ze jste netradicni par, kdyz tu Vojtovku odedrela "druha polovice", ze to znamena, ze na materske byl asi tatinek :). Ach jo, predsudky o tom, ze blog o detech ctou hlavne zenske, no....

      Jinak jeste jsem chtela rict, ze i pri praci se da s detmi podnikat hodne veci. My neco podnikame porad, chodime na vylety a v zime pojedeme na hory. Ono jde i o organizaci: my mame uklizecku, nakupujeme on-line (nevim, jestli v Cechach uz existuji supermarkety, kam clovek jen prijede a za pet minut ma nalozeny nakup v kufru a jede domu, cimz usetri spoustu casu) nebo na trhu (coz je prochazka), takze vlastne jedina domaci prace je vareni, pradlo a mycka. Varim s Geckovou ve vysoke zidlicce v kuchyni, zatim se ji to hrozne libi, no a pradlo a mycku nejak zvladneme a mame denne cas na blbnuti s deckem plus vikendy, ja navic pracuju jen ctyri dny v tydnu....Podle me ma vic stimulace a zabavy nez s leckterou matkou na materske, ktera televizi nevypne nebo sedi pul dne u priblblych for o detech.

      Coz mi pripomina, ze tenhle tyden, kdy jsem byla doma na nemocenske, jsem nejak moc sedela u netu :).

      Jinak jsem rada, ze jsou i mista, kde to funguje se skolkami malinko lip a jinak preju dobrou chut!

      Vymazat