středa 21. června 2017

Zima a jiné výmluvy

Výmluvy, výmluvy. Psát blog bych mohla každý den, protože každý den se stane něco hodné zaznamenání. Každý den ale padnu večer do postele s pocitem, že jsem právě uběhla nejméně jeden maraton a nezaznamenám nic, dokonce nejspíš ani do svých vzpomínek. Čas letí, děti rostou a jsou z nich čím dál tím větší parťáci.

Léto se k parťáctví tak trochu nabízí, protože jim to vždycky šlo spolu lépe venku než vevnitř doma, ale jenom létem to nebude. Po stádiu věrný společník nastalo stádium nevěrný společník a nyní bylo jednoznačně dosaženo rovnoprávnosti. Zrníček se umí hádat, umí se prosadit, a tak pomalu - a zdaleka ne vždycky - děti uznaly, že kooperace je lepší než soutěž. Myslí si to hlavně, když po nich něco chci, a společně se mi smějí do očí. Večer v postýlkách se navzájem povzbuzují v hloupostech, a když na ně hudráme, vždycky alespoň jeden vyprskne smíchy. Už to umějí tak dobře a často, že to přestává být legrační.

Geckulka je stále podšitější. Za poslední měsíc vymyslela především dvě lsti. První je, že tvrdí, že něco chce Zrníček, tak, aby toho dosáhla toho, co sama chce. "Nini veu regardé la televizión", Nini se chce koukat na televizi. "Nini veu alé dormir", Nini chce jít spát (v případě, že se ho Geckulka chce zbavit).

"Nini veu ankór fér de manéž!", Zrníček chce ještě jet na kolotoči, prohlásila nesměle, když jsme se chystali jít v polovině května domů z pouti uprostřed Zvonokos. Od té doby, co nebydlíme od pouti pět metrů, jak jsme bydlívali v minulosti, mi pouť přijde docela fajn. Horší je prodavač balónků. Balónek stojí osm euro a Hvězdopravec rozhodně odmítá. "Musíš si ho zaloužit", navrhuju. Balónek nebude zadarmo, balónek maminka pěkně bude používat celý víkend jako lákadlo, aby dosáhla svého a nikdo se jí nechechtal do ksichtu. Geckulka ječí. Jdeme do lékárny a paní prodavačka se stará, co že se to strašného Geckulce stalo. Z řevu postupně vyrozumí, že balónek. "Ach jo, ten prodavač balónků", řekne. "Osm euro chce," řeknu já: "To přehánějí!" Myslím, že prodavač je ve volném čase určitě drogový dealer a dobře ví, jak donutit klienty ke konzumaci za každou cenu. "Osm euro je dost", uzná prodavačka a uřvané Geckulce nabídne červený reklamní penál na tužky a Zrníčkovi fialový. Geckulka ještě chvíli ječí, ale když se Zrníček rozhodne zmocnit penálů obou, je vymalováno. Stačí už jen roztrhnout rvačku a je klid. Uf.

Jestliže první podšitost je poněkud průhledná, s druhou nachytala Geckulka i paní učitelky ve škole. Před rokem zdědila Geckulka krabici triček. Trička byla po dvou holčičkách už značně obnošená a sem tam potřísněná něčím nevypratelným, ale vysvětlete to Geckulce, která takhle přijde k tak velkým vzácnostem jako k zašedlé mikině s Minnie, tričku s Hello Kitty a především, především, strašivě opranému tričku s Marie z Aristocats jenom trochu pokecaném od barvy. Tričko s Marií, velikosti tři roky, sahá Geckulce dobrých pět centimetrů nad zápěstí, ale na bříšku je naštěstí tak vytahané a neforemné, že sahá skoro ke gumě kalhot. Geckulka tričko miluje. Když ho vyperu a pověsím, chodí se dívat na šňůru, jestli schne a dokonce na něj i fouká, aby schnulo rychleji. Když má Geckulka tričko s Maruškou, trvá na tom, že bude mít rozepnutou teplákovku. Onehdá jsme se vypravovali do školy, byla středa ráno, prádlo jako obvykle nevyprané nebo prostě nesložené, nakupené ve velehorách v ložnici, zase jsme se oblékali na poslední chvíli a v Geckulčině skříni nejen, že nebylo tričko s Maruškou, ale nebyla tam trička skoro žádná. Navíc začalo pomalu být teplo a já neměla v úmyslu dát Geckulce něco s dlouhým rukávem. Vytáhla jsem pěkné nové modré tričko s límečkem, které Geckulka už rok odmítá vzít na sebe. Geckulka ho nechtěla. Kromě něj už bylo ve skříni jen tričko s límečkem a ananasy. Ananasy na tričku považuje Geckulka za to nejošklivější, co existuje, a to i když se blýskají a jsou na nich srdíčka. Přes její protesty jsem ji tedy nasoukala do modrého trička a protože ráno bylo ještě chladno, dala jsem jí přes to všechno teplákovku. Geckulka si jí zapnula až ke krku a přesně tak večer také dorazila domů. "Prý jí byla ve škole zima", nevěřícně kroutil hlavou Hvězdopravec. "Cecile říkala, že jim máme dát třeba nějakou košili, že se v té teplákovce potí, ale že jí bez ní byla zima". Mně ale Geckulka nenachytala ani chvíli. Nicméně, trik se zimou se jí zalíbil. "Fe frua ožordui", dneska je zima, říká mi každé ráno, zatímco v rádiu říkají, že v této době neobvyklých velkých veder zvaných canicule máme hodně pít a oblékat se lehce: "va prándr triko Marí!" Vezmu si tričko s Marií.

"Geckulko, proč nechceš spát ve svojí postýlce?", vyzvídám. Geckulka už pár dní chce usínat jen v naší velké posteli. Pravda, v domě je vedro a dětský pokoj má okna na jih. Vybrali jsme ho jako dětský, protože v něm je teplo v zimě a protože je méně vlhký, ale v létě je tam i přes zavřené okenice vedro. "Emmmm...", zamyslí se Geckulka: "fe frua dán ma šámbr". Překlad snad ani přidávat nemusím. No jasně, je jí tam zima.

A tak tu máme letní vedra. Zrníček je pořád upatlaný od čokoládové zmrzliny, honí na zahradě mouchy, ještěrky a vůbec všechno živé, takže ho už dvakrát štípla vosa, běhá jako Hussain Bolt a má neustále rozbitá kolena. Geckulka staví pořád něco na písku a důležitě o tom vykládá jako paní učitelka. Oba se strašně rádi koupou a ještě raději skáčou na trampolíně, kterou dostali ke čtvrtým a druhým narozeninám, které mají oba v polovině června. Už nám chybí jen jedno. Letní prázdniny.

1 komentář: