sobota 8. dubna 2017

Veselé Velikonoce

Zdá se, že blog je pomalu jako naše setkání s širokou francouzskou rodinou: děje se u příležistosti svátků a oslav. Vánoce jsou za námi a Velikonoce za dveřmi.

Jako na rodinné oslavě je tedy příležiost vypsat, co všechno se u nás dělo.

V lednu byla zima jako v psírně. Mrzlo až zamrzl i rybník za Zvonokosy (ne, to není ten na fotce), děti byly nemocné nebo aspoň pořádně nachcípané, zahrada bílá námrazou, zmrzla jedna levandule a jeden oleandr, ale to jsme zjistili až na jaře. Geckulka a Zrníček si hráli tedy hodně doma, hodně s tím, co dostali k Vánocům. Geckulka má od Vánoc plyšáka Samsama, oblíbeného kosmického hrdinu, a Zrníček Samméďu, věrného Samsamova společníka. "Son fidel komapaňon!", jeho věrný společník!, zdůrazňuje Geckulka, jak to praví pohádky o Samsamovi. Zrníček běhá za Geckulkou a napodobuje ji ve všem také jako věrný společník. Geckulka se před ním občas schová na záchod, aby měla trochu klidu. Sedí tam s knížkami a užívá si samotu. "Fidel!", volá pak na Zrníčka. "Vjen, Fidel!". Pojď sem, Věrný! i když, kdo ví. Geckulka říká často Zrníčkovi Mohammed. Jméno, které nese její spolužák ze třídy ji evidentně zaujalo. "Přestaň mu říkat Mohammed!", napomíná ji děda. "Mohammed, te puni!". Jsi potrestaný, Mohammede!, volá Geckulka. Mohammed, zdá se, je pěkné číslo.

V lednu Zrníček spal ještě hůř než obvykle, budil se dvakrát třikrát za noc a vstával mezi pátou a šestou ranní. Jednou jsem mu důrazně vysvětlila, že už není mimino, a jestli chce mít právo chodit po chodníku a nejezdit v kočárku, tak že musí spát celou noc. Zrníček spal celou noc. Den poté opět. Následující den šel sám po chodníku a v noci zase nespal. Několik dní poté se dokonce probudil v jedenáct večer a usoudil, že je ráno. Ve dvanáct se s námi pral v naší posteli, kam jsme ho uložili, protože jsme měli v plánu spát.V jednu v noci jsme se pohádali, já jsem opustila manželské lože, šla spát na kanape do obýváku a Zrníčka nechala, ať si dělá co chce. Ve dvě v noci mě začal tahat za vlasy, abych nespala, tak jsem přešla do přiměřené, zákonem povolené, obrany a pustila jsem mu Lady and Trump. Počítám, že je to lepší než Temesta do mléka. Ve tři v noci jsem se vzbudila, seškrábla tvrdě spícího Zrníčka z kanape, uložila ho do postýlky, vypnula televizi a šla spát. V šest ráno jsme vstávali do práce. V lednu zhebnu.

V únoru byly prázdniny. Hvězdopravec byl týden na lyžích, Geckulka u babičky a já byla doma se Zrníčkem sama. V únoru Zrníček ke svým dosud prospalým patnácti nocím za život sice nepřidal ani jednu, ale mít doma jenom jedno dítě, a ještě tak hodné jako Zrníček, byla pohoda. Pak jsme měli prázdniny všichni a jeli jsme do Pyrenejí. Jeli s námi i Drahámatička a Greg, takže jsme měli konečně příležitost vyrazit si užít sněhu ve dvou. Udělali jsme dva výstupy na skialpech a já zjistila, že ještě nejsem úplně na odpis, ale moje boty ano. K letošním čtyřicátinám jsem tak dostala nové, zatímco se naše dvě děti pokoušely povalit figurínu v goretexu nebo aspoň utrhnout závěs v kabince. Abych si ale jenom nestěžovala, musím poznamenat, že Geckulka statečně lyžovala hned několik dopolední, a že Zrníček první dopoledne velmi odvážně boboval. Na konci dopoledne, když si Geckulka vzala boby, ukázal na lyže a řekl: "Ankór mua!", což znamená, že teď je řada na něm. Druhá dvě dopoledne, kdy jsme lyžovali, jsme tedy půjčili lyže i pro Zrníčka a dokonce ho pak nechali jezdit samostatně pár metrů mezi námi dvěma. Zrníček má neuvěřitelnou rovnováhu a dokáže prakticky totéž, co Geckulka. Od té doby, kdykoli vidí lyže, ukazuje a volá "ski! ski!". Zdá se, že bude umět jezdit dřív, než spát celou noc. V únoru hlavu nahoru.


V březnu začalo konečně být teplo, ale několik dní také opravdu lilo. Většinou o víkendu a většinou jsme byli stejně venku. Děti na trhu předvedly dvakrát dokonalé zmáchání se v loužích, ale protože byl březen, ani jednou z toho nebyly nemocné, když nepočítám Zrníčkův průjem po bleskurychlém a nechytatelném napití se z opravdu nechutné louže. V jesličkách, ve škole i ve škole češtiny byl karneval a Geckulka trvala na tom, že půjde za princeznu a Zrníček za čerta. Zrníček čertovskou masku nechtěl, tak byl za piráta v Geckulčině kostýmu z loňska. Geckulka byla na své princeznovské šatičky neskonale pyšná. Její nejlepší kamarádky byly všechny za Elsu, nebo nám to Geckulka alespoň tvrdila. Na fotce ze školy jsme ověřili, že na každou Elsu připadá jeden Spiderman. Dále pak Geckulčino období "purkua?" (proč?) přišlo ve stejnou chvíli se Zrníčkovým obdobím "kua?" (co je to?). Zrníček začal brebentit. Každý den přidával nová slova a věty. Řekne si teď už prakticky o všechno. "Ankór mamá! Lá!" ukazuje, kam mu mám ještě naložit těstoviny. Zrníček jí asi tak dvojnásobně tolik, co Geckulka. "Ankór! Že fem!" (ještě! mám hlad!). Zrníček jí a nekouše, jídlo polyká prakticky celé. Když jsou k obědu párky, rozuměj domácí klobásky od lokálního výrobce, dám jeden párek Geckulce, jeden sobě, jeden Zrníčkovi. "Se a ki, ca, mamá?", zeptá se Geckulka (čí je to?) a ukáže na čtvrtý, poslední párek. "To je všech, Geckulko," řeknu já: "až to sníte, tak když budete mít hlad, tak si ho rozdělíme." Geckulka se jako obvykle zeptá, zda smí jít čůrat, zda si smí dojít pro lžičku, jestli někdo nepotřebuje ještě vidličku a celkově se s jídlem strašlivě loudá, ačkoli dobře vím, že se na ten čtvrtý párek ptala, protože párky jsou její nejoblíbenější jídlo. Zrníček jí, ale já jsem rychlejší. Rozkrojím poslední párek na tři díly a vezmu si svoji část. Zrníček se mezitím začne dusit asi čtyřmi kousky párku, které si nacpal bleskurychle do pusy a snaží se je spolknout: "Akór!" vyrazí se sebe nakonec a ukazuje prázdný talíř. Až bude Zrníček v pubertě, budeme si asi muset vzít hypotéku na výživné. "E lá, on me le pat!", ukazuje Drahámatička Zrníčkovi před večeří, jak má skládat puzzle zvířátek: "Sem patří packy." "Pat!!!!", vykřikne Zrníček nadšeně a letí ke stolu: "Těstoviny!" Já se směju a říkám: "Být tebou, říkám nohy!".

A máme tu tedy duben. Konečně je opravdu hezky a teplo. Nastalo moje oblíbené jaro. Škoda, že je tady v Provence tak krátké: většinou přestane pršet, je pár hezkých dnů, všechno vypučí a pak zase trochu prší, zase vysvitne, stromy se zazelenají a šup, je horko. Dnes už bylo na letní šaty a růžové na terase nám teplalo rychlostí světla. Ve středu byla bouřka a padaly kroupy, které mi pobily všechny květiny, které jsme v pondělí s dětmi v potu tváře zasázeli. Děti zahradničí rády. Zrníček už také vyleze úplně sám na žebřík na prolézačkách na zahradě a může tak bez asistence na klouzačku. Jezdí po ní klidně i po břiše hlavou napřed. S Geckulkou zkouší lézt na olivovníky a já jsem ráda, že můžou být venku, protože venku se perou mnohem méně než vevnitř. Vevnitř Geckulka neustále křičí něco jako "Nini regard ma furšet!" (Zrníček se mi kouká na vidličku!) a dožaduje se, abych proti podobným nehoráznostem zasáhla, zatímco Zrníček, když má toho Geckulčina jekotu dost, zasáhne hrubou silou. Ale všechno má svůj čas. Dnes ráno, dva dny poté, co Zrníček předvedl dokonalé šermování prstem se slovy: "Enterdi!" (Zákaz!) se konečně místo rvačky důkladně pohádali: "Nini, va pa la ba!", komandovala Geckulka Zrníčka jako obvykle (Nechoď tam, Nini!). "No, Ku!" křičel Zrníček, který Geckulce říká "Ku" a šermoval prstem a dělal si, co se mu zlíbí. "Se pa ta plas!", volala Geckulka: "To není tvoje místo!" "No, Ku!", odpovídal důrazně Zrníček. Počítám, že nás budou mít z čeho bolet uši.

Kromě toho, že Zrníček znásobil svůj slovník silou, která si v ničem nezadá s jeho apetitem, Geckulka rozluštila zajímavou otázku. "Tak brzo už přijede babiška a deda!", snaží se Drahámatička správně česky vyslovit babička a děda: "Tak jim budeš hezky povídat." "Il m antan pa, papí e mamí!", odpoví zkroušeně Geckulka. Když oni mě neslyší. Nejdřív mě napadne, že si Geckulka plete neslyší a nerozumí. Pak si vzpomenu na kamarádku Jeanne a její bilingvní dceru Ines, která, ač ovládajíc češtinu i francouzštinu, mluvila ve Francii na děti pouze česky a byla zmatená, že jí nerozumí. Jeanne to došlo: Ines znala dosud přeci jen české děti, a tak předpokládala, že děti mluví česky, zatímco dospělí mluví buď česky nebo francouzsky a je u nich třeba použít jeden nebo druhý jazyk. Geckulka zná zase samé dospělé a děti, kteří, i když mluví cizím jazykem, francouzsky rozumí. Až na moji rodinu, jejíž nejmenovaný člen si navíc přikládá neustále ruku k uchu jako naslouchátko. "To ne, že tě neslyší," vysvětlila jsem jí: "Oni ti nerozumí! Oni mluví jenom česky! Musíš mluvit jako máma!" No, to říká babička pořád, mluv jako máma. Jenže co to znamená? Mluv nahlas jako máma? Mluv rychle jako máma? Chudák Geckulka! Tak proto, když jsem se jí ptala: "A jak to říká maminka?" sice vždycky řekla české slovo, ale často upřesnila: "A já říkám: ...." a slovo řekla francouzsky. No, pravda, na co by to říkala jako máma, že ano? Během posledních dní mi Geckulka nadšeně říká, jak se věci jmenujou česky. Dneska se mě dokonce zeptala, jak se jmenuje cosi, nemůžu si už vybavit co, jen vím, že to byla nějaká strašlivá prkotina a že to obsahuje "r" a jen jednu samohlásku, něco jako "krtek", ale úplně na chvostu frekvenčního slovníku, a když jsem jí slovo řekla, v duchu si rvouc vlasy, že čeština je takový prevít na výslovnost, Geckulka vyslovila cosi, v čem bylo jasně znát české drnčivé "r". Samospasitelné to asi nebude, ale zdá se, že Geckulka konečně ví, k čemu ta mámina hatlamatilka slouží.

Doufejme tedy, že se nám děti brzy začnou hádat česky, že z toho neohluchneme a že provensálské jaro ještě chvíli vydrží, než přijde parné léto. Mějte se pěkně a já si dávám závazek, že tentokrát stihnu napsat dřív než na Vánoce!

P.S. Fotky jsou prachmizerné kvality z mého telefonu. Na rychlosti, s níž Hvězdopravec dává k dispozici fotky z rodinné zrcadlovky, se nezměnilo vůbec nic. Jen Blogger do toho přidal zase nějaký zlepšovák typu "myslíme za vás", a tak fotky nejsou tam, kde mají být, ale tam, kde si Blogger myslí, že být mají. Ještě, že všechna ta technika existuje.

9 komentářů:

  1. Dockala som sa :)
    Krasne zazitky. Tereza, Ty to vzdy tak putavo napises. Som zvedava, kedy u nas bude prva prespata noc. Jar je super. Dieta uz sedi a teda neplace v kociku, lebo pozera na svet.
    Zelam celej Tvojej rodine krasnu Velku noc

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky vam to nespi? Ja mam kolem sebe samy kojeny deti, co spaly uz v sestinedeli celou noc, pekne dvanact hodin,...

      Vymazat
    2. V noci sa (aktualne 8,5-mesacny) budi na kojenie (plus nutrilon) raz. Zaplace lubovolny pocet krat, ale malokedy ho to zobudi, ked ho rychlo utisim. Problem je hlavne denne spanie, ci uz uspatie alebo dlzka spanku. A pocuvat reci:" Ja som ho/ju len polozila a spal/a." -na porazenie.
      12 hodin niekedy neda ani suhrnom za 24 hodin.

      Vymazat
  2. Jen píšu, že jsem to ráda přečetla!
    Nejvíc mě pobavilo, jak Z. se běžel najíst těstovin, a ony nikde... příště nohy :-)

    OdpovědětVymazat
  3. :) diky za komentar a jsem rada, ze to nase dite nenazrany pobavilo ;)

    OdpovědětVymazat
  4. http://www.saveoursleep.com/
    https://www.bookdepository.com/Save-Our-Sleep-Tizzie-Hall/9780091929503?redirected=true&utm_medium=Google&utm_campaign=Base1&utm_source=AU&utm_content=Save-Our-Sleep&selectCurrency=AUD&w=AF45AU99TFYPXHA807N0ACFY&pdg=kwd-105633564339:cmp-680104063:adg-35441289072:crv-151945028117:pid-9780091929503&gclid=CIj8uvOIvdMCFZUDKgod9ZQA5g

    OdpovědětVymazat
  5. Pekny segra! Nase deti je urcite nauci hadat se i po cesku az prijedete.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A hele, Brasule! Na vase deti spolehame!

      Vymazat