sobota 11. června 2016

Namaluj mi záchod!

Geckulka už nemá přes den plenky. Nakonec to šlo rychle a jako po másle. Už pár týdnů, vždycky když jsem měla čas, jsem ji ráno posadila na nočník - důslednost mi v tom chyběla tak strašně, že bych se měla stydět - a jednoho dne jsem zjistila, že se umí opravdu vyčurat, když se rozhodne, jinými slovy, že ovládá ty správné svaly. A tak jsem jí plenku sebrala přes den. Geckulka hned ten první den pak pomočila Hvězdopravce ležícího na kanapi, což mojí hypotézou o ovládání svalů trochu otřáslo, a tak jsme plenku zase nandali, vyčistili kanape a rozhodli se odebrat plenku až další víkend. Přes týden Geckulka občas šla ráno a večer na nočník a další víkend to prostě bez plenky šlo. Nehoda byla jenom jedna, a byla to moje chyba. "Mamá!" slyšela jsem, jak mě Geckulka volá od stolu. "Počkej, udělám si kafe a přijdu!", řekla jsem, protože na sto padesáté mamá ten den (bylo těsně po poledni) se ani jinak reagovat nedá, pokud člověk nechce znovunastolení otrokářského režimu. Hvězdopravec telefonoval, já jsem si dělala kafe, a až když mi Hvězdopravec přišel do kuchyně říct: "Víš, že Geckulka čůrá na židličku v obýváku?", mi došlo, že to bylo to jediné mamá za den, na které jsem měla reagovat rychle a bez prodlev. Ale to nic nemění na tom, že Geckulka ten víkend měla plenku naposled. Doma už to pak zvládla vždycky a v jeslích po prvním týdnu také. Obecně mě to přes počůrané kanape a židličku utvrdilo v tom, že odplenkování se nemá lámat přes koleno a že se má vyčkat času jako husa klasu. Když jsem si vzpomněla na kamarádku, která mi kladla na srdce, jak  musí mít člověk nakoupeny kvanta spoďár, protože dítě se do nich počůrává ze začátku v jednom kuse, bylo mi hned mnohem méně hanba, že jsem laxní a že jsme čekali skoro až do tří let. Ve dvou letech by to byla práce strašlivá a Geckulka by určitě na konci byla ráda, že není úplná nula, že to přeci jen nakonec dokázala, zatímco s rychlým odplenkováním ve třech letech má pocit, že je skutečně velká holka, protože to dokázala hned a málem sama.

Což také znamená, že pořádně neví, kam se s tím velkoholkovstvím vrtnout. Ví, že nejmenší jsou mimina, pak jsou malé holčičky, a pak jsou velké holky, a tvrdí, že maminka je velká holka. Jenže je také tak nějak jasné, že Geckulka je velká holka, ale ne tak velká jako maminka. O co je ale menší? Opravdu je menší o to, že nemůže sama rozhodnout, že si teď dá čokoládu? Že teď se nebude jíst? Že teď se bude koukat na televizi? Že se teď nepůjde spát, ale že se bude hrát? Že tyhle šatičky se nenosí? Zkrátka, vstoupili jsme do nového období neustálého vyjednávání. "Ne, Geckulko," říkám: "už skončila pohádka, jde se jíst". Geckulka chvíli zkouší ohranou gramofonovou desku, a následně se pokusí o jemmý ústupek: "Mňamňa isi!", dožaduje se, že bude jíst u svého pracovního stolečku. "Ne, jí se u stolu." Gramofon. Vytrvávám. Ústupek. "S sebou sa!", ukáže Geckulka na červeného plastového houpacího koně. "Ne, koně na stůl dávat nebudeme.", řeknu. Gramofon. Vytrvávám. "S sebou lívr!", řekne Geckulka a vyndá z knihovny knížku. Kapituluju. I když knížky u stolu jsou zakázané, obchod je uzavřen.

Někdy to ale nejde takhle po másle, a já musím vytrvávat a Geckulka se strašně rozzlobí. "Ž par, mamá!", postaví se výhružně ke dveřím: "Revjen plu!" Jdu, a už se nevrátím! Je to velká holka.

Onehdy Geckulka vyjednala, že jí budu u jídla u stolu malovat. "Malo la lun, mamá!", namaluj mi měsíček, dožadovala se Geckulka. "Malo Gecku!", prosila o portrét. "Je kuet, mamá!", chtěla pak přimalovat culíky, ačkoli žádné nemá, protože se odmítá nechat česat. "Malo mezón!", malovala jsem domeček. "Malo toalet!", překvapila mě vzápětí. Namaluj mi záchod! A tak jsem malovala a myslela na "vezmi žlutou tužku, namaluj mi hrušku." "Malo Fany!", chtěla Geckulka, abych namalovala tetu z jeslí. "Malo Manon! Malo Inés! Malo Dylan!". Malovala jsem, co mi síly stačily. "Malo Polet!", žádala Geckulka ještě, a já malovala další tetu: "Je mustaš, Polet!", připomněla mi, když jsem tetu domalovala. Polet má knírek, maminko! A císař je nahý. Přimalovala jsem tetě P. knírek a doufala, že k nám nikdy ona teta nepřijde, protože Geckulce se celý ten výkres s měsíčkem, záchodem a tetou P. líbil natolik, že nedala jinak než že ho vystavíme na ledničku.

Kromě toho, že má naše holčička vlastní hlavu, je také velký opravář. Tatínek Jean jí přivezl bedničku s dětským nářadím, ke které se Zrníček nesmí ani přiblížit, a Geckulka pak opravuje dům kladívkem, tříkolku kleštěmi a cokoli ostatní zvoláním, že je třeba vyměnit baterky. Knížky s písničkami nehraje? Je třeba vymenit baterky. Nejde počítač? Je třeba vyměnit baterky. Bublifuk nedělá bubliny? Je třeba vyměnit baterky. Geckulka se pokusí obtisknout ručičku na sklo sprchového kouta, ale z vnější strany se kolem ručičky netvoří pára, a tak obtisk není? Je třeba vyměnit baterky. Geckulka, ta se vyzná.

Zrníček to všechno snáší s klidem a myslí si své. Sveřepě se snaží si stoupat, učí se stylem kajakáře lézt přes překážky a umí se houpat na červeném houpacím koni i jezdit na Geckulčině odrážedle. Má sílu, výdrž a smysl pro sport. Rád se tahá o věci a dohání s tím Geckulku k šílenství. Rád běhá za míčem, nosí nám ho zpět a dožaduje se, abychom ho hodili znova, aby pro něj mohl běžet. Někdy říkám, že Zrníček je jako pes a Geckulka jako kočka. "Je pa bebé!", křičí Geckulka pokaždé, když ho vidí chodit za ruce: "Je kluk! Je gran kluk!"Není to mimino. Je to kluk! Velkej kluk!

Příští týden budou dětem rok a tři roky. Geckulka už je velká holka a zdá se, že Zrníček i u své sestry vstoupil alespoň do kategorie "malý kluk". Tak teď už jen čekáme, kdy nám přerostou přes hlavu.

4 komentáře:

  1. Ha! Namaluj mi-fazi jsme taky meli. Rychle jsem to ale zatrhla, at si maluji sami, kdyz potrebuji :) Nedavno mi vyrazili dech tim, ze nakreslili hlavonozce a prohlasili, ze je to mama, tata, Alice, Bob a miminko. To bylo, kdyz jsem byla jeste tehotna.

    OdpovědětVymazat
  2. My gismo tuhle fazi meli nekdy pred Vanoci, ale tentokrat vyjednavani skoncilo u malovani a nemela jsem silu vyjednavat dal. No, a nakonec to byla legrace, protoze Geckulka zadala i zajimave nove objekty :). Fakt, ze nema plenku a chodi na zachod se proste musi oslavit. Dneska jsme na prochazce sli kolem stada krav a ona ze sebe zacala trhat sortky a kricela: Regard vaš, je plu kuš!", podívej kravičko, už nemám plenku. No, však jsme stádo krav od odplenkovani videli poprve, tak ma recht...jinak hlavonozec teda dobry, u nas jsou porad jen sneci.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Spravne, kravicce je treba ukazat uspech! :) Je fakt skvela :) A dopbre, ze pises o uspesnem odplenkovani, kdo vi, jak budeme odplenkovavat my za dva roky. Kdyby to neslo, tak se sem vratim.

      Vymazat
    2. No, nebo za tri :). Ja myslela, jak jsme pozadu, ale v jeslickach ma jeste plenku par deti. Ja nevim, ono zalezi na detech, ale u nas to bylo proste loni bez lamani ditete naprosto nemozny. Vim, ze delame spoustu veci urcite blbe, ale jsem rada, ze jsme nepodlehli tomu, ze musime ukazat, jaky jsme dobry rodice, na tom, ze odplenkujeme dite ve dvou letech. Fakt si myslim, ze tim, ze se s tim zacne driv, nez je dite pripraveny (kazdy je jindy) se v diteti akorat vytvori pocit, ze je totalni neschopak, protoze to jde pomalu, tezce a se spoustou potupnych pomoceni do kalhot. Zatimco u nas jich bylo celkem par a, jak rikam, Geckulka je tak strasne hrda, ze jsem fakt rada, ze ji proste nelameme sbevedomi uz nekde v zacatcich.

      Vymazat