sobota 3. srpna 2013

Miminka musejí cestovat, aneb Středomořské názory na výchovu

"Podívejte, vaše dítě má tady modrou středozemskou skvrnu!", řekla nám dětská doktorka, která prohlížela Geckovou než nás pustili domů z porodnice: "Není moc vidět, ale je tam!"

Modrá středozemská skrvna není nic vážného. Znamená to, že geneticky pochází člověk z oblasti Středozemního moře. Nic vážného pro dítě, upřesnila bych ráda. Horší je, když ji jeden z rodičů nemá.

Již jsem se tu zmiňovala o tom, že moje kamarádka Jeanne, která pochází z Marseille a žije v Praze s mým kamarádem z Rokycan a jejich dvěma dcerkami, říkala, že člověk si nikdy neuvědomí rozdíl v obou kulturách tolik, jako když má děti.

"Přijedete na oslavu Michelových šedesátin?", ptala se Hvězdopravcova teta na rodinném obědě koncem mého těhotenství. "Kdy to je a kde?", otázal se Hvězdopravec, který byl na onom obědě beze mě: byla jsem v třicátém sedmém týdnu a měla jsem jednu kontrakci za druhou, takže mi porodní asistentka nařídila zůstat doma, abych Geckovou nevyklepala na luberonských silnicích zbytečně předčasně, když už je tedy skoro dopečená. "Devětadvacátého června na Point rouge", řekla teta. Francouzský termín porodu jsem měla třicátého, tedy přesně o den později, a Point rouge je od nás přes sto kilometrů. Podotýkám, že francouzský termín je o týden později než český a většina žen porodí tedy před ním. "No, pokusíme se", řekl Hvězdopravec: "ale nevím nevím, Tereza bude asi zrovna rodit, nebo budeme v porodnici." Teta pokývala hlavou: "Byla by škoda, kdybyste nepřijeli." "To je pravda", přidala se další teta hned vedle: "děti si musejí zvykat na cestování."

Hvězdopravec mi o konverzaci říkal, když jsme se pár dní před porodem byli koupat v rybníku za Zvonokosy. Kousek od nás visel plakát lákající plavce na účast v triatlonu, který se uskuteční devětadvacátého a třicátého června, tedy o víkendu, kdy slavil Michel své šedesátiny. "Řekni tetě, že nemůžem, jestli je to v poledne", zakroutila jsem hlavou: "chci se totiž přihlásit na ten závod ve triatlonu, ale jestli je to večer, tak samozřejmě přijdeme." Tedy, to jsou nápady!

Ale to jsem netušila, že jsem teprve před branami středozemské výchovy a že kdybych byla možná řekla, že na narozeniny nemůžeme jet, protože se týden po císaři zúčastním závodu ve triatlonu, jedinou reakcí by nejspíš bylo: "A kdo ti bude hlídat dítě?"

Porodila jsem nakonec jednadvacátého, krásných osm dní před onou oslavou, a v porodnici začalo defilé návštěv, které začaly zahrnovat Geckovou dary a nám se tak nakupil v nemocničním pokoji celý šatník růžových letních šatů na šestiměsíční miminko a dalších podobně praktických nezbytností často od lidí, které jsem nikdy neviděla a kteří poslali dárky po dvaceti nejbližších příbuzných, kteří nás přišli navštívit. Zcela nestředozemní porodní asistentky říkaly, že bychom měli návštěvy omezit, protože Gecková je dítě citlivé a všechno ji rozhodí, a tak Hvězdopravec omezoval, což v praxi znamenalo, že všechny ty tety a spol. nezůstaly celé odpoledne až pozdě do večera, ale jen celé odpoledne a večer zase přišel někdo jiný. "Potichu, akorát usnula", poprosila jsem Grega a Drahoumatičku, když za námi byli asi po sto padesáté jen se rychle na čtyři hodiny podívat. "Děti si musejí zvykat na hluk", poučil mě Greg.

To, že miminka musejí cestovat a zvykat si na hluk, jsem za posledních šest týdnů slyšela tolikrát, že bych to nespočítala ani na všech prstech, které dohromady s Geckovou máme. Zato jsem zjistila, že ve francouzštině zřejmě neexistuje slovo "šestinedělí". "Jako těch šest týdnů po porodu, kdy na sebe má matka a dítě dávat pozor", snažila jsem se vysvětlit, co to šestinedělí je, v naději, že se dozvím francouzský ekvivalent. Vyvarovala jsem se říct: "Jako těch šest týdnů, kdy nechodí skoro žádné návštěvy a kdy se respektuje matčin klid a klid dítěte", protože jsem dobře věděla, že je to jako vysvětlit Čechům slovo pivo opisem "Onen pěnivý nápoj ve čtvrtlitrové sklenici, který nejlépe chutná říznutý limonádou nebo s jahodovou šťávou". "Myslíš jako mateřská?", řekla teta. Pravda, francouzská mateřská není o mnoho delší než šestinedělí, takže nebyla úplně mimo.

A tak si zvykáme na hluk a cestujeme. "Bude to fajn, dáme si s nima skleničku a vykoupem se", přesvědčuje mě od návratu z porodnice skoro denně Hvězdopravec, že nápad jet na večeři/oběd/výlet/Měsíc, je vlastně všestranně výhodný. Po sto padesáté tedy myslím na Čepka a Šafránkovou a říkám: "No, a my se budeme koukat, jak se koupeš ty."

Ale to se pletu. Hned po příjezdu k tetě třicet kilometrů za rohem Geckovou probudí její bratranec a sestřenka z druhého kolena, kteří běhají nahatí okolo bazénu a křičí: "Miminko! Miminko!" a Hvězdopravcova sestřenice volá: "Nekřičte, nebo ho vzbudíte." Inu, kdybychom byli zvykali Geckovou na hluk, máme vystaráno, takhle se ale největší hluk začíná ozývat z našeho kočárku. Vezmu Geckovou, přiložím k prsu a bratranec a sestřenka toho využijou k tomu, aby vlezli do korbičky kočárku. Gecková řve. Postupně se odsunu od bazénu do přítmí ložnice, takže se vlastně ani nemůžu koukat, jak se koupou ostatní. Gecková střídavě pije a řve. Občas do pokoje nakoukne teta nebo strejda a udiveně se ptají, proč naše třítýdenní dítě tolik křičí a jestli nemá hlad/špinavou plenku/teplotu. Ne, nemá, ujišťuju je. Jen nemá ráda cizí lidi a hluk. Přes tu svoji modrou skvrnu se zdá, že je v celém Středomoří snad jediné miminko, které hned po vylezení z břicha nejde olíbat celou rodinu a nadšeně se na ni nesměje.

Nakonec Gecková usne a jdeme se projít. Hvězdopravec na mě hledí pohledem: "Já jsem ti říkal, že to bude v pohodě." Když se vracíme z procházky, pomalu zapadá slunce a Hvězdopravec si libuje, jak se zdržíme pěkně ještě na aperitiv. Ani se nenamáhám dodat: "Tak se budeš koukat, jak ho piju já." Proti nám se řítí Geckové bratranec Gabriel a než mu Hvězdopravcova sestřenice stihne připomenout, že nemá křičet, hlásí z plných plic: "Támhle na stromě je užovka! Je tam užovka! Užovkáááá!" "Uáááááááá", odpovídá Gecková. Zdá se, že si s bratrancem jdou dobře do noty, myslím si a v duchu si říkám, že můj užužlaný prs bude muset ještě nějakou tu hodinku žužlání vydržet.

Vracíme se autem přes kopec ještě za světla, aperitiv byl nakonec jen rychlovka, Hvězdopravec pil víno, já do sebe rychle chrstla džus, Gecková odpadla ukojeně od prsa, a tak jsme vyrazili. Tento návrat se opět řvoucí Geckovou pokouším umlčet prsem uprostřed vinice. Jinak už jsem kojila také v levandulovém poli, v lánu pšenice, na hřbitově, v borovicovém lese, v dubovém lese, ba i v olivovém háji, na úplně zaplivaném parkovišti na výjezdu ze Zvonokos, na pláži u rybníka, na parkovišti před obchodem, v restauraci, na radnici v kanceláři, v kanceláři ředitele jeslí, dokonce i v klášteře plném jeptišek, avšak zcela středozemských jeptišek, které se všechny chodily na ten zázrak zrození podívat, zkrátka asi všude kromě proslulých zvonokoských pisoárů a kostela, ale myslím, že i na to dojde. "Jednou tě nějaký integristi zastřelí", směje se mi Hvězdopravec, když tahám prso usazená na vyšším obrubníku chodníku uprostřed Zvonokos. "A můžou to prosím udělat co nejdřív?", řeknu.

Pátý týden si ale postupně buď Gecková nebo já konečně zvykneme. Naučím se nakládat kočárek do Dežota a připevnit Geckové postýlku, a v klidu jedeme jen ve dvou třeba i čtyřicet kilometrů na návštěvu za Golemky. "S kočárkem o půlnoci", děsí se moje maminka, když po jednom takovém výletě a po následné grilovačce nakládáme spící Geckovou a všechen náš babybordel a jedeme v klidu domů: "Aby na vás někdo nezavolal sociálku." Ale nemusí mít strach. Zdá se, že sociálka v místních krajích hrozí pouze lidem, kteří tráví šestinedělí doma, schovávají se před hlukem a jejichž novorozeně nenajezdí alespoň stovku kilometrů za týden. Taková nepřípustná izolace dítěte je přece zločin.

Když jedeme koncem šestinedělí na večeři k oné tetě a strejdovi, kteří se ještě před dvěma týdny divili, proč Gecková křičí, neskončím s prázdným žaludkem zavřená kdesi v ložnici, ale pěkně se se všemi nabaštím na terase, Gecková mi spí na hrudi v šátku a to, že se u stolu odehrává živá konverzace, je jí úplně jedno. Dám si klidně skleničku vína, protože vím, že náš potomek spí a žádné kojení v luberonských kopcích se konat nebude. Nasaju hluboko do plic provensálský vzduch a připadám si, jako kdybych právě skutečně uběhla ten triatlon.

Právě včas. Podle místních zákonů nastupuju za pět týdnů do práce.

18 komentářů:

  1. Tak tuhle středomořskou skvrnu znám, dánské děti to asi mají taky:-D
    S prvním dítětem jsme provozovali společenský život, ale zhruba ve třech, čtyřech měsících, kdy začala víc projevovat své představy o životě, jsme toho nechali a rozhodli se ctít denní rytmus dítěte a u toho zůstalo i s druhým a třetím:-)

    Zajímalo by mě, jak to máte ve Francii s kojením. Je to ok kojit na veřejných místech, nebo s tím mají lidi problémy?
    A až půjde Gecková do jeslí, přestaneš kojit, nebo je na to nějaký fígl?;-)
    Zvědavá G.

    OdpovědětVymazat
  2. No ja jsem zvedava, jak to bude s tim rytmem u nas. Ta stejna teta, co se divila, ze Geckova tak rve, rikala, ze jeji deti spaly celou noc od druheho tydne. Tak urcite budou v "miminka museji cestovat" dal pokracovat a budou se jen ptat: "Ona nespi? A proc?"

    Ja nevim, jak moc OK je tu kojit na verejnosti. Vetsina Francouzek nekoji, coz se pri soucasnem stavu laktacniho poradenstvi a delce materske dovolene vubec nedivim. Ja planuju poridit si lednicku do auta a mam pujcenou odsavacku, tak doufam, ze budu moct v praci odstrikavat. To je ten jediny figl, ktery me napadl. Jsem zvedava, jak dlouho vydrzim.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to budu držet palce! bude to asi náročné... Můžu se ještě zeptat, jestli budeš pracovat na celý úvazek a jaké tam máte jesle? Přiznám se, že jsem děsně zvědavá, potkala jsem různé způsoby péče o děti, ale ještě nikoho, kdo by dával do jeslí tak malé miminko (v Dánsku můžeš až od šesti měsíců, dřív ti ho žádná instituce nevezme). Jsem zvědavá, co budeš psát dál:-) Jestli to nechceš rozebírat, tak je to ok, přežiju i se zvědavostí neuspokojenou;-)

      Tetičku "expertku" si užij... Některé tetičky rády propadají iluzi, že spaní, jezení, mluvení, chození atd. dětí je výhradně zásluha jejich bezchybné výchovy:-) Tak snad to nebude ten případ...
      pěknou neděli!

      Vymazat
    2. No narocny to bude, vsechny Francouzky mi rikaji, ze je to brutal. Sest mesicu uz jde, ty tri (nebo vlastne dva a pul, ja se pokusim vydyndat jeste dva tydny neplacenyho volna, aby Geckove byly aspon tri mesice) je fakt brutalni, hlavne pro rodice, rekla bych. Jesle mame statni, dostali jsme misto diky tomu, ze mame oba plny uvazek, jinak vetsinou clovek misto nedostane a musi platit chuvu, u ktere navic neni moc garance, jak s ditetem zachazi. Ty jesle nevypadaji spatne, je tam dvanact miminek na tri asistentky, a nejvetsi kuriozita, Geckova nebude nejmladsi, oni nabiraji od zari a jeste se jim tam veslo jedno miminko ze zacatku cervence. No, ale oba jsme s Hvezdopravcem fakt zvedavi, jak to pujde a nadseni nejsme. Jako dva roky bych doma fakt byt nechtela, mam svoji praci rada a tesim se zpatky, ale tech sest mesicu bych byla doma radeji.

      Jinak k tem expertum, pevne doufam, ze jednou nebudu patrit k zastupum zen, ktere, ac me vubec neznaji, maji potrebu kdekoli od boku (na ulici, v cekarne atd.) porad komentovat, ze dite je moc/malo oblecene, ze krici proto, ze mu je to a to....fakt jsem neverila, ze se jich najde tolik, ale je jich dost.

      Vymazat
    3. Máš pravdu, že od šesti měsíců je to určitě snazší aspoň pro rodiče. Dítě už není závislé na mlíku a má aspoň nějakou imunitu. I když nevím jak ve Francii, ale v Dánsku je nemocnost dětí v jeslích neuvěřitelně vysoká (ne jen podle čísel, ale i z vlastní zkušenosti. Dcera byla v jeslích 2,5měsíce než jsem si ji zase vzala domů a za tu dobu byla každý týden aspoň jeden den doma. Jinak normálně vůbec nemocná není.)
      Tady fungují taky takové minijesle, kde jeden dospělý hlídá u sebe doma 3, 4 děti, nebo ještě možnost, že rodič, který jedno dítě má, si přibere další na hlídání. Já jsem taky "minijesle", i když pro svoje vlastní děti:-) Ale protože znám spoustu dalších, tak si myslím, že toto je skvělý způsob, jak si nechat hlídat malé dítě. Ta "hlídačka" na ně má čas, má možnost vytvořit si k nim nějaký osobní vztah atd. tohle v klasických institucích moc dobře bohužel nefunguje.
      Každopádně jsem zvědavá, co budeš psát dál a jak to budete prožívat a přeju vám a hlavně Geckové hodně štěstí.

      PS: Dvě z mých dětí také spaly od narození celou noc... nebylo v tom žádné vínko, ale zásadně pochybuji o tom, že to byla moje zásluha:-)

      Vymazat
    4. No, z tech nemoci mam strach. Ale snad to pujde. Preci jen to nejsou moc velke jesle. Nic moc jinyho mi nezbyva, nez doufat, ze mame dite odolny.

      Tady ty minijesle, co popisujes, neexistujou, tady vsechno regulujou atd. Existujou tu chuvy, ale osobne nemam moc duveru a nemam si tu od koho chuvu nechat doporucit. Jesle jsou zaruka a kdyz jsme si to tam byli prohlidnout a seznamit se s "tetama", udelalo to na me fakt dobry dojem. Mimochodem, stejne tety hlidaji deti cele tri roky, co jesle trvaji, takze si nejaky osobnejsi vztah vytvori taky. Videla jsem tu sekci miminek, na konci roku uz to byla teda velka miminka (jak se nastupuje v zari, v cervnu uz jim je aspon okolo roku), nektera spinkala, nektera sedela s tetema pod stromama a hrali si, nektera se chovala....nebrecel nikdo :). Ani ja :).

      Nasla jsem nejaka fora atd., abych byla trochu pripravena na ten zacatek, fakt si myslim, ze drsne to bude hlavne pro nas, ale doufam, ze se mi aspon podari uchovat kojeni....

      Jinak to je super mit takove spave deti: muzu se zeptat, jestli byly kojeny? Predpokladam, ze jo, jen se chci ujistit, ono krmeny deti casto spi driv....coz ve Francii, kde se nekoji, znamena, ze budu slychat "ta vase jeste nespi celou noc?" asi do zblbnuti. Geckova vydrzi nekdy 4 a pul hodiny (asi dvakrat za zivot), jinak jsou to spis tri a pul a obvykle jen tri...

      Vymazat
    5. Jo, všechny děti jsem kojila (poslední ještě pořád kojím), ale trik je v tom, že druhé a třetí s náma spaly v posteli a to především z toho důvodu, že jsem si nemohla dovolit ten luxus jako s první, být ráno totálně nevyspaná troska.
      Ony se totiž děti často budí jenom kvůli tomu, že potřebují cítit tělesný kontakt, ne proto, že by byly tak často tak strašně hladové. Navíc když spí se mnou v posteli, mají volný přístup k zásobárně mlíka a já kvůli tomu nemusím vstávat;-)
      S první holkou jsem toho moc nenaspala, dodnes si vzpomínám na noc, kdy jsem konečně spala 6 hodin (nikoliv v kuse) a jaký to byl úžasný pocit! :-D A taky si vzpomínám, jak jsem jedno ráno, kdy jí bylo asi 10 měsíců vstala a hledala na internetu informace o mučení spánkovou deprivací... jo, bylo to husté

      Jo a Dánsko taky reguluje. Já jsem tak zregulovaná, že by se i česká sociálka divila:-)

      Vymazat
    6. No, to s tou spankovou deprivaci si dokazu predstavit. Jedna z veci, ktere se na navratu do prace desim, je, jak dokazu pracovat aniz bych se v noci vyspala. No, uvidime. Spani dohromady nekdy, kdyz to jinak nejde, praktikujeme taky (no, nekdy....naposled dnes rano...), ale dlouhodobe to moc nevidim, stejne pak spim jen tak napul, takze je to taky na houby. No, a spani u prsu...ja nevim, ale Geckovou to jeste vic rozciluje, protoze kdyz se vzbudi, tak ten prs neumi chytit. No, jak rikam, uvidime, porad si rikam, ze se to spani treba nauci sama :).

      Vymazat
    7. Vtip je v tom, že i když jsi celou noc v "polospánku", jsi ráno mnohem odpočinutější, než když se musíš několikrát úplně probudit. Navíc jak si na to děti (i rodiče) postupně zvyknou, přestanou se vzájemně rušit. Nepotkala jsem ženu, která by spala se svým dítětem a stěžovala si na nedostatek spánku...:-)
      Nechci být úplně pesimistická, ale to, že bude Gecková v noci spát víc sama od sebe, díky vlastní zkušenosti nevidím moc růžově. Čím větší bude, tím častěji po tobě bude toužit, což skončí, až přestaneš kojit... Ale možná jsou děti, které to mají jinak;-)

      Vymazat
    8. No, uvidime, zatim se s Hvezdopravcem dohadujeme, protoze on by, po francouzsku, nejradeji vystrcil Geckovou do pokojicku, takze fakt, ze ma kolibku u nas, je vlastne uz docela kompromis. To jsou ty ruzne kultury...kazdopadne jsem si taky vsimla, ze kdyz Hvezdopravec pozoruje a ja se s Geckovou odstehuju do jejiho pokojicku, aby Hvezdopravec mohl ve dne spat, tak mam mensi problem ji uspat, protoze sice spi ve sve postylce, ale prirazena ke gauci, na kterem spim ja. No, jinak ja jsem zastancem toho, ze oni ti deti reknou, co chteji, i kdyz jeste neumi mluvit. Takze myslim, ze proste uvidime, jak bude pan ridici chtit nebo nechtit spat, vic s tim moc nenadelame. Dneska rano zase skoncila v nasi posteli.

      Jinak k tomu spolecnemu spani musim rict, ze se uplne nebudim ani kdyz je Geckova v postylce, proste zapnu autopilota - ke sve cti musim rict, ze uz me rev budi na jistou operacni uroven a nejsem decku nebezpecna -, vyndam, nakojim, necham odkrknout, polozim, nekdy zvladnu i prebalit. Jediny, co me budi je, kdyz se Hvezdopravec rozhodne pomahat, protoze na me pak mluvi a vetsinou se rozcili, ze nejsem dost receptivni.... Rano vetsinou ani nevim, kolikrat jsem kojila, pokud se tedy Geckova nebudi po hodine, to pak zas vim, to jo.

      No, kazdopadne je to veda a myslim, ze nic podobne vycerpavajiciho jsem jeste nezazila, mozna krome uceni se na statnice na bohemistice, ale to trvalo jen mesic nebo dva. Nekdy se tajne tesim do ty prace, ze si tam odpocinu.

      Vymazat
    9. Tak to gratuluju k postýlce v ložnici! V Dánsku naštěstí toto je standard, tak já jsem bojovat aspoň tady nemusela (navíc jsme měli ze začátku tak malý byt, že by to ani jinak nešlo:-) ) Někteří lidi taky řeší spaní tak, že přirazí postýlku k velké posteli a odeberou ty šprušle z jedné strany, aby vznikl pocit, že dítko spí v posteli, ale nezavazelo :-)
      Dítě si určitě řekne, ale my tomu bohužel moc často úplně nerozumíme. Vzpomínám si například s tím spaním, jak jsem si myslela, jak mám samostatné dítě, když tak šťastně usíná ve své postýlce a pak jsem se rozčilovala, že se každou hodinu budí a někdy ani nepije, jenom žužlá prso. Místo toho, abych si uvědomila, že jí naprosto přirozeně chybí moje přítomnost, myslela jsem si, že mám nějaké hypernáročné dítě. (vím, že v tomhle nejsem sama:-) ). Nebo trochu později, když dítě prochází obdobím prvního vzdoru, hodně rodičů uvěří, že děti touží více po společnosti vrstevníků a nechávají je ve školce a v jeslích ještě dýl než obvykle. Jak si pak dítě má vytvořit ponětí vlastního já a nějakých stabilních vzorů, když tráví 50 hodin týdně ve společnosti stejně zmatených a frustrovaných dětí? No ale to by bylo asi na celý článek... Každopádně ty jsi psycholog, tak určitě nebudeš tak tápat jako někteří jiní smrtelníci:-)
      Děti to nakonec nějak zvládnou (my jsme tu výchovu taky přežili :-)), ale zbytečně si tím komplikujeme život - ať už rodičů nebo dětí.
      Jinak jsem zrovna včera narazila na nějaký výzkum dětí v jeslích, který došel k závěru, že děti, které začnou v jeslích v rozmezí 3-6 měsíců, přizpůsobí se lépe než ty, co začnou později. Dává to smysl, když dítě začne v jeslích ještě před okamžikem, kdy začne chápat "koncept cizích lidí"... Tak snad to Gecková dobře zvládne!

      Srovnání státnic s miminem mě pobavilo:-) Že bych se nakonec ještě fakt vrátila do školy? :-D

      Vymazat
  3. Takhle brzo odložených dětí mi je docela líto :( m.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No to mi povidej....ja myslim, ze jeste horsi nez pro samotne deti, je to pro jejich rodice.

      Vymazat
    2. To také, samozřejmě... Téro a ty do té práce teda musíš...?

      Vymazat
    3. No otrokarsky system tu nemame, takze nemusim. Ale mame kapitalismus, takze me vyhodi z prace, protoze proste nebudu chodit a nebudu mit zakonnou "omluvenku" jako ma clovek nemocny, na dovolene nebo tak.

      To je moje volba: bud v praci skoncim, budu s Geckovou doma a odsoudim se k dlouhodoby nezamestnanosti, najit praci v oboru v nasem regionu se stane prakticky nemozny, a nepocitam to, ze veskerou zodpovednost za sebe hodim na krk Hvezdopravci, coz nechci, protoze mi to prijde krajne nezodpovedny k nemu, ke mne i k Geckove - nebudu mit na nic narok, a v budoucnu nejspis moc pracovat nebudu, takze se nejedna o to nas zivit par mesicu...nebo proste nastoupim. Moje volba je nastoupit. Nerikam, ze je to jedina moznost, ale me prijde, ze je to ta nejlepsi.

      Vymazat
    4. Držím pěsti, abys u zaměstnavatele vydundala ještě pár týdnů neplaceného volna! :o)

      Vymazat
  4. Teta jejiz dite spalo po dvou tydnech celou noc mu asi davala na vecer lahvicku vinka na prilepsenou, ne? Z toho, co pises, mas bozskou trpelivost!
    Doufam, ze ta odsavacka je elektricka. Z meho pohledu jsi velka hrdinka. Tady jsou k dispozici pouze dve znacky odsavacek, Ameda a Medela. Obe znacky maji k dispozici prehrsel modelu, z nichz ne vsechny jsou dobre. Rozhodne drzim palce s odsavanim v praci. Tady se to tak dela, matka odsava v praci (cimz udrzuje produkci) a v lepsim pripade to chuva behem dne v praci vyzvedne a dite tim nakrmi, v horsim pripade to dostane dite pak doma. Pri cemz matka ma kojit pred odchodem do prace a nasledne hned po navratu z prace. Proste kojit doma co nejcasteji, coz te asi samotnou taky napadlo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak kdyz zkusena mama Gabriela rika, ze dve ze tri deti ji spaly i bez vinka, lze jen konstatovat, ze ty nase nejsou proste zadna miminka pro zacatecniky :). Jinak hltam tvuj blog a udrzuju si tim moral. Jak dobre vis, ono to vzdycky takhle napsane vypada, jako kdyby to clovek trpelive zvladal, ale mne spis prijde, ze jsem obvykle prilis unavena na to, abych se stresovala nebo rozcilovala a ono to pak to neustale poklimbavani vypada jako trpelivost :).

      Jinak odsavacku mame pujcenou z lekarny nastesti elektrickou, nevim, jak nekdo muze pouzivat manualni a nezblaznit se z toho. Mimochodem, pujceni plati mistni zdravotni pojisteni (ktere uz zase mam), aby "favorizovali kojeni", jezto Francouzky moc nekoji. Ovsem, k te odsavacce se musely poridit takove ty banky a hlavne nejake filtry dovnitr, a to nas vyslo na 100eur, ktere samozrejme zdravotni pojisteni nehradi. Tolik k ekonomicke vyhodnosti kojeni.

      Jo, a nase jesle berou materske mleko. Takze pokud vydrzim, bude me mit Geckova pres den aspon v lahvicce...

      Vymazat