O etymologii kojení aneb Slečno, vaše bradavky jsou opravdu luxusní

Kdysi jsem vám psala o tom, že v Chile a vůbec v hispánských zemích existuje výraz pro komplimenty, kterými muži zahrnují všechno, co jen trochu připomíná ženu, ve věku mezi deseti a sto lety. Nejopěvovanějšími částmi mého těla byly vždycky moje oči nebo moje vlasy. Jenže, to jsem ještě nebyla matka.

"Tedy, ty máš ale luxusní bradavky!", vyjekl Greg, přítel Drahématičky Marie, když asi čtyři hodiny po porodu s Drahoumatičkou shlíželi Geckovou a fotky, které Hvězdopravec nadělal během prvních hodin jejího života. Já jsem ležela nehybně na posteli s břichem rozříznutým a sešitým jak vlk v Červené karkulce, u postele mi elegantně visel sáček s močí, a ačkoli by mě v tuto chvíli asi překvapil kompliment jakýkoli, opravdu jsem nečekala, že nějaký přijde zrovna z téhle strany.

To jsem ale netušila, že Greg právě odstartoval sérii podivuhodných pochval, které mě jako matku čekají.

"Máte nádhernou jizvu!", zaplesal onehdy chiropraktik, kam jsem se dobelhala s bolestí zad a hlavy, neb jestliže kojení dělá dobře dítěti, dělá méně dobře mě, zvláště po několika dnech strávených téměř nehybně na zádech, právě kvůli té nádherné jizvě.

Ale kojím. Když už jsem nemohla normálně rodit, řekla jsem si, že budu Geckovou alespoň normálně krmit. Zvlášť, když mám ty luxusní bradavky, které postupně opěvovala celá nemocnice. Celá nemocnice proto, že Gecková navzdory tomu přepychu jak od Diora neuměla pořádně sát ani z prsou, ani z lahvičky, a začala prudce ubírat na váze. A tak začalo defilé nejrůznějších specialistů, kteří postupně osahávali a mačkali moje prsa, pozorovali, odkud co teče a vždycky nakonec utrousili něco jako "vy máte prsa stvořená ke kojení". Jenže Gecková pořád nepřibírala. Postupně se u nás v pokoji tak vystřídali zastánci odsávání, odpůrci odsávání, zastánci krmení ze stříkačky, zastánci krmení hadičkou zastrčené vedle mé perfektní bradavky, hadičkou, jejíž obsah vždycky Gecková vysála a následně vyplivla na moje tričko, a dokonce i zastánci krmení lžičkou, ale Gecková prostě ne a ne pochopit smysl toho všeho, všichni ti odborníci nás zahrnovali horou rad a shodli se jen na jediném: že v mých bradavkách to nebude. Takže, když třetí den v deset večer vletěl do našeho pokoje celý petičlenný tým, který požadoval být přítomen u každého kojení celou noc a který jako řešení navrhl, že zkusíme kojit s kloboučky, opravdu jsem se vytočila. Dobře, už tři dny jsem se nemyla. Dobře, když jdu na záchod, musím zazvonit na sestru, aby mě přišla zvednout a obléknout, protože jsem mobilní jako devadesátiletá stařenka a sama to celé ještě nezvládnu, ale tedy, moje bradavky tu nikdo hanět nebude!

No vida, jak človek nakonec přehodnotí vlastní sebeúctu, a to jsem matka teprve tři a půl dne, pomyslela jsem si a se zadostiučiněním jsem pozorovala, jak to Geckové s kloboučky jde ještě hůř než s hadičkou, lžičkou a stříkačkou dohromady. "To bude tím, že nemá mlíko", řekla jedna ze sester, na důkaz mé viny ukázala všem prázdný klobouček, v němž by jinak prý mělo být mléko nasáto, a aby to všechno završila, jako desítky lidí před ní, mi zmáčkla prsa. Objevilo se hned několik kapek. "To bude tím, že ona má tak perfektní bradavky, že ony vyplní celý ten klobouček, tak v něm nezůstane nic nasáté jako když má někdo ty bradavky vpadlé", smutně řekla vedle stojící porodní asistentka. Nadmula jsem se jako páv. Tady to máte, ježibaby závistivé! Perfektní, slyšely jste?!

Čtvrtý den konečně někdo přišel na to, že Gecková nepije proto, že to neumí, a dokonce přišel i s řešením, kterak čtyřdennímu dítěti vysvětlit, že pokud bude lahvičku nebo jakkoli bezchybnou bradavku jenom dudlat a olizovat, dopadne to s ním špatně.

A tak kojím. A jak tak hledím na to přisáté dítě, které po deseti minutách nakonec odpadne s mlékem tekoucím po dvojité bradičce, s očima zavřenýma, s bříškem vystrčeným a s výrazem, kterému říkám: "Vy jste zase trochu přebral, pane řídící!", napadají mě různé věci.

Především jsem při pohledu na tu nádheru přišla konečně na to, co skutečně znamená slovo "ukojený". U-kojený, to je úplně nehybný, právě od prsu odpadlý, chrápající pan řídící ležící na zádech s břichem vyvaleným a kolem nějž se může klidně zbořit svět.

Trochu víc jsem si lámala hlavu se spo-kojený. Spoře kojený? Sporadicky kojený? Jak by ale tedy mohl být spokojený?

Naštěstí vím, že spo-, to není žádná předpona. Předpona je s-. Zbytek je ze slova pokoj. Pokoj? Po-koj?

V pokoji si pokoj.
Po kojení je pokoj.

Spadnout po kojení na znak (s- kje jak známo předpona označující smět dolů nebo dohromady) je s-po-kojení.

Tak, vážený čtenáři, takhle to tedy teď u nás vypadá. Řešíme jizvy, bradavky, ublinkávání a další věci, o nichž bych ještě nedávno na veřejnosti mluvila asi jen velmi málokdy, vlasy nebo oči jsou jako kůl v plotě a je ze mě chodící lahev mléka, která tráví život zvedáním a stahováním trička, protože její přednost je úplně někde jinde.

Včera jsme byli za Hvězdopravcovými prarodiči na večeři. Protože jsou na dovolené v nedalekém rekreačním středisku, večeřeli jsme spolu se stovkou dalších dovolenkářů v sále u prohýbajících se švédských stolů. A jak už to tak bývá, jakmile jsem usedla s předkrmem, ozvalo se z kočárku hladové uáááááá, uáááááá.

A jak jsme tedy tak pěkně končili s předkrmem, Hvězdopravec, babička, děda, já jednou rukou kydající  předkrm Geckové na obleček a Gecková postupně se měnící na ovíněného pana řídícího, ozval se mi od hrudníku tak strašný krkanec, že se pán u vedlějšího stolu vyděšeně otočil a vyplašeně si mě změřil od hlavy až k patě.

Zdá se tedy, že kromě etymologie některých slov začínám mít jasno i jak se přišlo na tvrzení, že "holčička sebere mamince všechnu krásu". Takhle.