Co mají Češi proti muslimům?

Tuhle otázku si kladu teprve pár týdnů, protože jsem si vlastně vůbec neuvědomila, že by Češi něco proti muslimům mít mohli - nikdy mě to nenapadlo. Možná bych tedy měla spíš začít otázkou: mají vůbec Češi něco proti muslimům? Pravda, náš národ se v současné době nijakou přehnanou tolerancí nevyznačuje a xenofobie u nás kvete. Argumenty typu "ale přece nemáme v parlamentu žádnou pravicovou extremistickou stranu" samozřejmě přestávají platit ve chvíli, kdy si uvědomíte, že je to hlavně tím, že to, co se považuje za extremistické třeba ve Francii a co se považuje za extremistické v Čechách, se extrémně liší, takže kdyby Marine Le Pen náhodou uměla česky, předvídala bych jí v Čechách skvělou kariéru zcela neohroženou označením za extremistku.

Nikdy mě ale nenapadlo, že by ateisté jako Češi mohli mít něco proti muslimům. Naše národní bezvěrectví vykrystalizované stoletími více či méně násilné katolizace mi bylo vždycky spíše sympatické, a pamatuju si, jaké to bylo, když mi na vysoké Chemik oznámil, že jeho spolubydlící je věřící. Do té doby jsem nikdy žádného věřícího neviděla. Brašule sice po revoluci chodil na faru, kde jim vykládali biblické příběhy, ale doma mi spíš povídal o tom, jak se před farou cicmal Bárta s dívkou, jejíž jméno jsem již zapomněla, a kterak s ní na školním výletě přišel o panictví. "A to jako chodíš do kostela?", ptali jsme se bez servítek spolubydlícího Haly. Co odpověděl si už nepamatuju, ale vím, že to byl první a na dlouhou dobu i poslední věřící, kterého jsem kdy potkala. Samozřejme nepočítám pár jedinců, kteří si v obchodě Sanu Babu koupili sošku Budhy a prohlásili se za budhisty.


Asi by moje zkušenost byla jiná, kdybych se nenarodila ve stínu Plzeňského pivovaru, ale moravského vinného sklípku, ale i s tímto vědomím můžu po osmi letech života v zahraničí a v nejrůznějších mezinárodních komunitách prohlásit, že jsme tou nejlajčtější zemí, kterou znám. Opravdu mě rozesmálo, když se během sčítání lidu přihlásilo 15000 lidí - jistě alespoň část z recese - k jediismu. O tom, co je to vlastně víra, nás toho většina ví málo, většina z nás se spokojí s otázkou, že "v něco věří" a je vymalováno. Víra, řekla bych, je většině Čechů tak trochu šumák. 

Proto mě překvapilo rázné prohlášení mojí maminky, že "ona by ty mešity taky nepovolovala" a že do Evropy islám nepatří. Proto mě překvapilo, že se na mezi komentáři na tomto blogu objevila slova o islámském nebezpečí. Proto mě překvapila slova Ivana Klímy v jeho pamětech Moje šílené století o tom, že demokracii dnes více než marxismus ohrožuje islámský radikalismus - proč zrovna ten, zvlášť, když autor o pár stránek dál přičítá muslimským teroristům například masakr v Beslanu? Nezpochybňuju samozřejmě nebezpečí ani existenci islámského terorismu, a dokonce ani možnou podporu Al Qaidy čečenským teroristům, ale volba to není přeci jen náhodná. Klíma přece mohl napsat čečenští teroristé, a proč ze všeho, co dnes ohrožuje demokracii, vybral zrovna islámský terorismus?.

Jestliže se Češi snesou s 15000 jedisty, s křesťany chodícími do kostela a s hlavami oholených budhistů, co jim vadí na islámu? Neříkám, že Klíma je proti islámu, ale pravda je, že zmínky o něm v tomto kontextu nejsou přeci jen úplně náhodné.  Co mají tedy Češi proti muslimům? 

Samozřejmě to, že si je pletou s Araby a Araby s imigranty a imigranty s delinkventy. To je ale chyba a dokud nezačneme rozlišovat psy, kočky a žáby, budeme mluvit o psokočkožábách a možná se pak podivíme, že náš domácí mazlíček není nejí mouchy a není obojživelník, což se projeví jako problém především ve chvíli, kdy ho necháme v klidu spadnout do akvária.

Nelze nezmínit i to, že v Čechách žádní muslimové nejsou, když tedy nepočítám jednoho jediného muslima z Rokycan (můžete si s ním popovídat u piva v hospodě Bowling, konzumaci alkoholu s Alláhem evidentně nějak vyjednal). Dobře, buďmě přesní, podle posledního sčítání lidu je jich něco přes 11000. Méně než jedistů, kteří se přihlásili ke kultu z Hvězdných válek.

Moje maminka argumentuje vždycky historií, respektive svou interpretací historie. Nemáme s nimi zkrátka dobrou historickou zkušenost. Jsou rozpínaví. Nenávistní. Samozřejmě to říká proto, že má to štěstí, že pochází z "vítězné" katolické tradice, která tuhle interpretaci umožňuje. Tradice, která slaví "Den objevení Ameriky", zatímco na druhé straně oceánu se jako nevinný pozůstatek kolonialismu dodnes tentýž den slaví "Den rasy", tedy den, kdy jim byla konečně dovezena civilizace - a následně do nich zcela necivilizovaně natlučena. Podobný argument může z Evropy možná zavánět intelektuálsky nebo jako anachronismus, po třech letech v Jižní Americe ho ale za intelektuálský či anachronistický vůbec nepovažuju. Co bychom si mysleli dnes v Evropě o národě, který by za posledních 500 let postupně ovládl celý náš kontinent (a to nepočítám, jak je Evropa proti Jižní Americe malá), a až na čestné výjimky ničil, co jsme vytvořili, a neváhal zabíjet třeba jen pro zábavu? Co se učíme o poměrech v koloniích před pouhými dvěma sty lety - sto padesát let před holokaustem? Nevím, ale jistě by se na onu dobu a víru, v jejímž jménu se děla neuvěřitelná zvěrstva, slova rozpínavost a nenávist hodila jako ulitá. "Barbarství ale přece nemá co dělat s opravdickou vírou!", můžete argumentovat. Souhlasím. S žádnou opravdickou vírou. Ani s islámem. Který, jak se mimo jiné dočtete třeba zde, má tak společné kořeny s křesťanstvím, že si nelze představit jedno bez druhého.

To, že v Čechách žádní muslimové prakticky nejsou (tedy praktická neznalost), spojená s psokočkožábou a jednou z možných interpretací historie, se navíc spojuje s tím, že jediné známé spojení se slovem islám je u nás "terorismus". Možná je to tak trochu masáž, kterou jsme dostali z věřící křesťanské země za oceánem, která se chce bránit nejen vůči terorismu, ale i vůči jiné víře, kdo ví. Každopádně byl ve veřejném povědomí rychle vytvořen nový kočkopes muslim=terorista. Říkejme ale, jako Melanie Kleinová, kočce kočka. Terorista je terorista a je vlastně jedno extrémem čeho svůj čin omlouvá.

Představ si, že bychom jako celá rodina žili v Sýrii, řekla jsem mamince ochotné zakazovat stavby mešit. Jaký je rozdíl mezi naší a syrskou rodinou? Žádný, matky a otcové na celém světe milují svoje děti stejně, mateřská a otcovská láska není daná kulturou ani národností. Představ si, že bychom museli utéct, abychom nezemřeli, že bychom se báli o život. Že bychom žili mezní situace, zrovna takové, jaké popisuje Klíma ve svých pamětech. A že by nám v zemi, kam bychom se dostali, v bezpečí, zakázali věřit v to, co  je naší samotnou součástí. A protože maminka nevěří, ale její bytostnou součástí je láska k českému jazyku, pohádkám a kultuře, řekla jsem: "Co kdyby ti řekli, dobře, my vás tu tedy přijmeme, ale přestanete na svoje děti mluvit česky a vyprávět jim české pohádky - možná bys to musela akceptovat, ale cítila bys to jako největší nespravedlnost, jako další trest a začala bys většinovou kulturu nenávidět."

Co by řekli Židé, kdyby je za druhé světové války přijali země s požadavkem vzdát se judaismu?

Pocit neskutečné křivdy a ublížení může vést zaslepení, nenávisti. Myslíte, že teď mluvím o těch, kdo nemůžou vyznávat svůj kult, o těch druhých? Nedůvěra a nenávist k muslimům, které v Čechách nemáme rádi, má ale přece přesně stejné kořeny. Byly zde útoky na to, co je nám svaté - třeba na nevinné obyvatele - spojené místo jasného slova barbarství a terorismus i s adjektivem "islámský". Terorismus je v tomto slovním spojení útokem na demokracii nejen zvnějšku, ale i zevnitř. Zvnějšku je to silou, zevnitř v tom, že skrze nenávist obyvatel demokratických zemí vůči nejen barbarství, ale i vůči islámu, se demokracie a tolerance k druhému stávají stále menší.

Přemýšlejme o tom, vzdělávejme se, a nenechme si demokracii vzít. Klímovy paměti jasně ukazují, že teror a barbarství nastupují právě tam, kde se odmítáme tázat a o věcech přemýšlet. A nezáleží na tom, ve jménu které teorie, ideologie, či jen v dresu kterého fotbalovéhu klubu začneme myslet v kategoriích "my a oni", protože odtud je možné přejít k "my versus oni" a napadnout ty, kteří nemyslí stejně. Možná v tom je dnešní problém české společnosti, že má mylně pocit, že jsou nebezpečné samy určité teorie či náboženské systémy - jako například islám - což na druhé straně dává pocit, že jsou i teorie "bezpečné". Nepolemizuju s tím, že například fašistická ideologie, která primárně "my versus oni" hlásá, není nebezpečná sama o sobě. I ta nejhumánější teorie - například idea rovnosti, volnosti a bratrství - ale může sloužit k zfanatizování a ke konání zvěrstvev "ve jménu a v zájmu" proti těm, kteří tuto teorii, třeba jen zdánlivě, odmítají.  Kritický rozum a vědomí, že jediné naše příslušenství je společné příslušenoství k lidskému rodu, je naše jediná ochrana.