Abychom si to užili, nebudeme se mýt

Člověk chvíli nepíše a máme tu podzim. Nejdřív Geckulka nastoupila zpět do jeslí, pak Hvězdopravec do práce, Zrníček do jeslí a nakonec já do práce. A tak nám to letí jako o závod.

Do práce se mi nechtělo. Navzdory Šílenství jsem se zabydlela ve stoprocentně mateřské roli tak dobře, že mě úplně přestalo zajímat mluvit o jiných věcech než o dětech, bylo mi jedno, že mám úplně chlupaté nohy - žiletku jsem vyhodila ze sprchového kouta poté, co ji v nestřeženém okamžiku vzala Geckulka a pokusila se s ní oholit jako tatínek, což naštěstí skončilo jen drobným říznutím do rtu - , a kdykoli jsem zaslechla větu "máš krásný děti", nejen, že jsem ani na vteřinu nezapochybovala o tom, zda to není fráze typu "vaše národní kuchyně je vynikající", ale dokonce jsem se nadmula pýchou, protože moje děti přece jsou nejkrásnější na světě. Fakt, že mám zase začít pečovat o svou tělesnou schránku a namáhat si mozek něčím jiným než miminem a dvouletou drndou drndecí, mi nepřipadal ani trochu svůdný. Mučila jsem se pocity viny. Zkrátka, matka jako vyšitá. Nakonec jsem ale ráda, že jsem zpátky, pracuju jen tři dny v týdnu, a tak se mi zdá, že jsme nakonec dosáhli rozumné rovnováhy. I když děti jsou pořád přeci jen ty nejkrásnější na světě.

Geckulka je pořád trochu zamilovaná do Malého hnědého médi. Malý hnědý méďa jezdí na klouzačce a Gecková jásá. Méďa dává najíst panence a Geckulka říká "Poupée mňamňa". A pak Méďa jezdí na sáňkách s maminkou a Geckulka si zakrývá očička jako Méďa sám, protože ví, že se sáňky převrhnou, ale všechno zase dobře dopadne. Jak vidíte, žádné velké dobrodrůžo, a tak není divu, že Méďovi dělá velkou konkurenci kocour Garfield. "Džabé!", volá Geckulka. "Ankór Džabé!". Ještě Garfield, pro ty, co nemluví geckulčtinou. Protože sama jsem vyrostla spíš na Maxipsu Fíkovi a
Jen počkej, Garfield byl pro mě velká neznámá, a tak jsem se rozhodla, že se musím podívat, co a proč to Geckulka tak zbožňuje. A došlo mi to rychle. "Ankór džus! Ankór jogu!(-rt) Ankór pizza! Ankór sýr! Ankór marme!(-láda) Ankór pití! Ankór gateau! (dort) Ankór kola! (čokoláda) Ankór penkola! (pain au chocolat), volal by jistě Garfield, kdyby také mluvil geckulčtinou. Nevím, po kom to ta holka má, ale když tu naši patnáctikilovou princeznu vidím, jak do ní po večeři padá už druhý jogurt, je mi úplně jasné, proč našla v Garfieldovi takové zalíbení. A kdybych uměla scannovat diapozitivy, přidala bych sem jeden z vyjížďky na lodi, kde mé osmileté já sedí na lavičce, nacpává se sušenkami a zapíjí je limonádou, zatímco se všichni ti přihlouplí pasažéři tlačí u zábradlí, aby hleděli na vlny a všechno to harampádí okolo. Jak se říká francouzsky, psům se koťata nerodí.

I Zrníček je ze stejného těsta jako maminka a Geckulka. Má sedm kilo, od tří měsíců nosí oblečení na šestiměsíční dítě a jakkoli dlouho zůstane u prsu nebo jakkoli velkou lahvičku mu odstříkám do jeslí, kňourá nakonec, že chce ještě. Myslím, že až bude v pubertě, budu si muset najít ještě druhou práci, aby ho měl kdo živit. Na druhou stranu, co utratíme za jídlo, ušetříme zřejmě jednou za vodu. Zrníček je totiž strašlivě hodné miminko, které nebrečí nikdy, kromě toho, když se má koupat. Koupání Zrníček nesnáší a to až tak strašně, že stačí jen aby ho člověk přinesl do koupelny, když se napouští vana, a náš chlap spustí hned jako by ho na nože brali. Postupně situace vygradovala tak, že Hvězdopravec koupal Zrníčka jedině se špunty v uších - protože Zrníček sice nebrečí nikdy, ale když brečí, tak BREČÍ - a když Zrníček ječel jako pominutý ještě půl hodiny po vyndání z lázně, začali jsme hledat různá řešení. Trochu míň řevu je ráno, zjistili jsme, a také pokud koupelnu pořádně vytopíme. Ale i tak se zdá, že Zrníček je přesvědčen, že správný chlap má smrdět. A to i přes to, že na chlapa je neuvěřitelně zimomřivý. Zdá se, že konečně použijeme péřový spacáček od tety Alky, který Geckulka kdysi dostala od babičky a dědy, a ve kterém nikdy nespala, protože Geckulka má české geny a je jí prakticky pořád horko. Zrníček spí už začátkem podzimu pod tou nejtlustější peřinkou, kterou máme, a to ještě není ani třeba topit. Péřák ho zkrátka nemine.

Kromě toho, že Geckulka pěkně jí, začala také konečně užívat "kolo", dvoukolé odrážedlo, které dostala v červnu k narozeninám od Drahématičky. Drahámatička přivezla nejen kolo, ale i helmu, o které se ale domnívala, že ji Gecková nebude chtít nosit. Omyl. Geckulka má ráda uniformy. Jí se s bryndáčkem, bez něj to nejde, bez bryndáčku Gecková zoufale křičí nad plným talířem a ukazuje si na hruď. Což jí pak samozřejmě nezabrání v tom, aby si o něco později v nestřežené chvíli nedala prázdný talíř na hlavu se slovy "čapů" (klobouček). Ven se nosí botičky, ošuntělá fleasová klučičí bundička velikosti 18 měsíců, do které se musí zatáhnout bříško, aby se dala zapnout, a "baťů" batůžek. Do vody se nosí plavky a boty s méďou, a je úplně jedno, že ta voda je u nás ve sprchovém koutě v koupelně. Občas je nutné obohatit tuto uniformu i o brýle a klobouček. A na kolo se nosí helma, a tak Geckulka pokaždé, když jsme ji chtěli posadit na kolo, vyžadovala, ať jí dáme nejdřív helmu a nechtěla ji pak sundat z hlavy dokonce ani na spaní. Až položení do postýlky ji přesvědčilo, že v helmě se spí špatně. Kde je kolo, tam je helma, zkrátka. Co na tom, že se na kole bála jezdit a pouze na něm seděla a hleděla v dál. Na skutečnou přepravu cestujících pak postačilo malé čtyřkolé odrážedlo, které, jak Gecková postupně rostla, byla naše princezna nakonec málem nucena odstrkovat koleny, protože měla na podobné chrastítko už moc dlouhé nohy. Kolo leželo před domem a padal na něj prach. Zkoušeli jsme Geckovou přesvědčit, že kolo je fajn ještě mnohokrát, dokonce jsem na něm jezdila s ní, ale marná sláva: Gecková si vždycky s radostí nasadila helmu, posadila se na kolo, hrdě pózovala, neujela ani metr a když jsme se snažili ji trochu přinutit, kňourala strachy: "No, kolo, no no no no no kolo!".

Tenhle víkend jsme jeli za kamarády do Grenoblu a Geckulka se poprvé svezla autobusem a tramvají. Moc se jí to líbilo, chtěla vyzkoušet sezení na různých sedadlech i cestování ve stoje a nakonec se zabydlela u okénka a hleděla ven. Venku, jak už to v Grenoblu bývá, byla nejen zaparkovaná auta, ale i nesčetná parkoviště s koly. "Ankór vélo, ankór kolo!", dožadovala se Gecková. V pondělí jsme dojeli domů a v úterý ráno, když jsme v obvyklé panice ráno rychle připravovali celou rodinu na rozlet do společnosti, se na jednou za mnou ozvalo: "Maman, bravo maman, wow maman!" a když jsem se otočila, pochopila jsem, na co mám zírat a proč mám tolik jásat. Geckulka seděla na kole a bravurně jezdila po bytě a zvládala všechno včetně couvání a rovnováhy se zvednutýma nohama. Neptejte se mě jak, protože na kole do té doby nejezdila. S chozením to bylo stejné, prostě jednou začala chodit a bylo to. Teď ještě pevně doufám, že to stejně udělá s plenkami a budu se moct dmout pýchou, jací jsme šikovní rodiče. Zdá se, že Geckulka dělá věci až když ví, že je umí.

Obě děti tedy pěkně jedí, rostou a mají se rádi. Geckulka viditelně už dávno zapomněla, že kdysi byla jedináček. Protože Zrníček pořád povídá, vedou občas dlouhé rozhovory. A my s Hvězdopravcem v poklusu zajišťujeme celu tu logistiku kolem, přebalujeme, koupeme, vyprávíme pohádky, oblékáme, pereme, krmíme, vaříme, hrajeme si s autíčky, děkujeme za dřevěnou pizzu, hledáme dudlíky a opičku a pejska Dudu a vůbec máme plné ruce práce. Před domem je hora krabic, které je třeba odvézt na skládku, v koši s nevyžehleným prádlem se vrství oblečky, z nichž už děti vyrostly, v kuchyni na stropě je už dva měsíce jogurt, který mi tam nedopatřením vystříknul, Autojakokráva je už od dubna na prodej, ale pořád to víme jen my dva, a tak nám naše červené ex-auto stojí na zahradě a onehdy jsem v koši se špinavým prádlem našla i použitou jednorázovou Geckulčinu plenu. A minulý víkend, když jsme se v nedělním ránu rozhodovali, zda jít na výlet nebo ne, protože už je devět hodin, Hvězdopravec řekl: "Ať z té neděle něco máme, tak se nebudeme mýt, co říkáš?".

Říkám, že být rodič je maraton, že se nám Zrníček narodil správně a že naše děti jsou ty nejkrásnější na světě.